Eurodeník 19. díl: Fotbal se v Marseille musí o pozornost dělit. Konkuruje mu pétanque
Zpravodaj ve Francii Jan Šmíd se v předposledním díle svého deníku z Eura zamyslel nad tím, které z měst turnaje bylo nejzajímavější. Vyhrála Marseille a nejen kvůli fotbalu. Ten se tam totiž musel o slávu dělit s koulemi pro pétanque.
V ulicích Marseille, kde spolu popíjejí němečtí a francouzští fanoušci, zpívá jeden z fanoušků hymnu Reunionu na počest svého oblíbence Dmitriho Payeta. Pak vypráví o tom, že se odsud vypraví do Paříže, aby viděl vítězství Francie ve finále. Byl by ale raději, kdyby se rozhodující zápas hrál v Marseille.
Je to fotbalové město a Velodrome je prý nejkrásnějším a nejmytičtějším stadionem,“ dodává fanoušek Yves, než se rozloučí.
Strhující atmosféra, bouřlivé publikum, po obavách z úvodu šampionátu opravdová oslava fotbalu bez jakýchkoliv incidentů. Marseille je opravdu fotbalovým městem, doplňuje ho ale i další sport.
Christophe držící v ruce petanquovou kouli říká, že mezi fotbalem a petanquem je to v Marseille tak půl na půl. Pétanque se prý stejně jako fotbal hraje všude, ale atmosféra prý není tak bouřlivá. Tento týden se navíc v Marseille proběhl světový šampionát v pétanque.
Turnaj má jedno zvláštnost. Christophe říká, že tu soupeřilo na čtyři tisíce týmů, což je dvanáct tisíc hráčů. Díky losu mohou naprostí amatéři, kteří se domluví a přihlásí na turnaj, narazit v prvním kole třeba rovnou na mistry světa, což se prý v žádném jiném sportu nemůže podařit.
V parku Borely na desítkách plácků bojují o postup do dalších kol opravdoví mistři. Sedmdesátiletý pán v klobouku říká, že se pétanque lze jen velmi těžko zlepšovat pílí. Pokud jste jednou špatný, tak špatným zůstanete, můžete trénovat, jak chcete. Bez určitého talentu se prý hrát nedá.