Od Majdanu přes Krym po Donbas. Konec ukrajinské krize je po roce v nedohlednu

Jako v antické tragédii se letos vyvíjely události na Ukrajině a v Rusku - od deklarované bratrské lásky mezi oběma slovanskými národy až po bratrovražedný boj. Nechyběly ani zákulisní intriky, lež, lest a zrada v podobě ruské anexe Krymu. Tamní situace zůstává nejasná i na prahu nového roku.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Náměstí Nezávislosti v Kyjevě během pouličních bojů

Náměstí Nezávislosti v Kyjevě během pouličních bojů | Zdroj: Reuters

„Stojí tam jednotky OMONu ve čtyřech řadách, tuto hradbu nemůžeme prorazit, protože je jich hodně. Poteče krev, potřebujeme nějaké vůdce, protože dav sám nic nezmůže,“ popisoval únorovou bitvu před prezidentským palácem v Kyjevě charkovský herec Sergej Seljajev.

Prezident Viktor Janukovyč se situaci snažil zvrátit ve svůj prospěch vydáním drastických zákonů proti demonstrantům, které je staví na roveň teroristů, tím ale jen uspíšil svůj politický konec a ze země musel za pomoci ruského námořnictva uprchnout.

Přehrát

00:00 / 00:00

Klíčové momenty z pohledu tamních těžce zkoušených obyvatel zaznamenal zpravodaj Martin Dorazín

V zimě se do hry vložilo Rusko, zorganizovalo pseudorefendum na Krymu a na jaře pak poloostrov za pomoci takzvaných zelených mužíčků, tedy svých vojáků bez označení, anektovalo. Z Krymu začali utíkat všichni, kteří měli jiný názor.

„Aktivisty tady bijí, kradou, pro nás to tady není bezpečné. Začínají represe, já třeba hodně píšu, oni o mně vědí, mají naše seznamy a dostáváme různé výhružky. Chystám se odjet,“ říká se krymská bloggerka Viktoria.

„Historicky Krym patřil Rusku a teď jsme jen obnovili spravedlnost. Třiadvacet let nám Ukrajina vůbec nepomáhala, tak jdeme tam, kde nám bude líp. Ostatně, v Československu se Češi a Slováci také rozdělili. Každý má právo na sebeurčení,“ shrnula hlavní argumenty proruského tábora jaltská důchodkyně Tamara.

Krutá realita života lidí na východní Ukrajině. Snímek je z Doněcka | Foto: Reuters

Dialog, mír ani láska však nezvítězily. Po připojení Krymu k Rusku se začíná bouřit i Donbas, ale hrozbu války si ještě lidé odmítají připustit. Doněcký muzikant Dima Ivaščenko má své plány a dál pořádá koncerty. Netuší, že tento je poslední.

„Existuje mylný názor, že Doněck je kolébkou separatismu a že se už dlouho chce oddělit od Ukrajiny, protože se za ni nepovažuje. Není pravda, Doněck nechce být součástí Ruska, žádá jen, aby názor tak velkého regionu brali v Kyjevě v úvahu,“ míní Dima.

Stejně jako mnozí jiní ještě na jaře věřil, že se všechno v dobré obrátí, ale události jeho i Donbas převálcovaly. Doněčtí a luhanští separatisté vyhlásili nezávislost svých republik, kterou doteď hájí s vydatnou pomocí Ruska.

Tým nizozemských expertů začal s odvozem trosek malajsijského boeingu | Foto: Reuters

Zlomovým momentem se stalo sestřelení letadla malajsijských aerolinií, které mají separatisté zřejmě na svědomí. Sedmnáctého července v troskách zahynulo 298 lidí. Situace se vyhrotila a Dima utekl do Kyjeva.

„Musel jsem odjet, protože tam přestalo být bezpečně. A přišel jsem o veškerou práci, všechny projekty se zhroutily. Přijelo nás hodně, ale tady v Kyjevě to taky není žádný med, práci už hledám čtyři měsíce. A vrátit se nemám kam. Nevíme, co máme dělat, jak a kde žít,“ líčí doněcký muzikant svou dnešní situaci.

Tyto otázky si na prahu nového roku kladou statisíce dalších uprchlíků z Donbasu. Odpověď zatím neexistuje.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme