Pochybuji, že by se chtěl po zemětřesení někdo vracet, říká lékárník ze zničeného Accumoli
„Je to opravdu veliký rozdíl, před a po,“ říká lékárník Pierro po návratu do zemětřesením postiženého městečka Accumoli. Podobně přicházejí v těchto dnech na postižená místa i další lidé. Zavzpomínat, nebo uctít památku těch, kteří zemřeli.
„Vrátil jsem se, abych pomohl. Mám tady v batohu nějaké utěšující prostředky, nakonec jsem ale nikoho ze svých sousedů nenašel,“ říká pan Pierro.
Vysoký čtyřicátník právě míří k polorozbořené lékárně na náměstí svatého Františka. Je totiž lékárník a dlouhé roky každý den vydával místním obyvatelům masti, prášky nebo někdy jen dobrou radu.
Znal tu úplně každého, často se prý po práci scházeli v jediném místním baru a pravidelně se aktivně účastnil i každoročních oslav svatého Antonína.
V zemětřesením postiženém městečku Accumoli natáčel zvláštní zpravodaj ČRo Robert Mikoláš
„Byl jsem členem kapely, která vždy v lednu na svátek ochránce zvířat obcházela dům od domu, vyhrávala a od každého dostala něco dobrého k jídlu a pití. No a potom jsme to všichni společně snědli,“ říká a při vzpomínce se lehce usměje.
Najednou se však ozve rána – opět další otřes. A pak znovu – jedna ze stěn poškozeného domu se právě zřítila.
Chvilku vyčkáváme a pak se jdeme podívat. Jedinou přístupovou cestu do obce nacházející se vysoko nad údolím zasypala hromada kamení a prach pokryl stromy u parčíku, který se doslova utrhl od svahu. Krátce na to už je však opět ticho.
Záchranáři, kteří přespávali na centrálním náměstí obklopeném policejní stanicí, radnicí a několika vesměs těžce poškozenými krámky, už odjeli.
„Jaká je budoucnost této obce? Nevím. Většinou tu žili staří lidé, takže pochybuji, že by se někdo chtěl vracet. Spíše odjedou k dětem, do Říma, Rieti a dalších velkých měst. Těžko si umím představit, že by se město podařilo obnovit, vždyť by se muselo postavit prakticky celé nové,“ dodává Pierro.