V Donbasu zůstali hlavně staří obyvatelé. Někteří už válku zažili

Válka na východní Ukrajině vyhnala z domovů více než milion lidí. Nejstarší pokolení, které většinou zůstává doma, pamatuje ještě druhou světovou válku a následně budování Donbasu prakticky od nuly. Něco podobného zažívají i dnes.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Žena izoluje okno svého bytu na předměstí východoukrajinského Slavjansku

Žena izoluje okno svého bytu na předměstí východoukrajinského Slavjansku | Zdroj: Reuters

„Byla jsem docela malá, žili jsme na Cihelné ulici a s mámou jsme nosily našim vojákům tašky s jídlem, které jim máma uvařila,“ vzpomíná paní Nina Vasiljevna.

„Místy jsme se musely plazit, protože Němci po nás stříleli. Teď se bojím, ale tehdy jsem se nebála,“ srovnává čerstvé i dětské vzpomínky na náměstí ve Slavjansku, který se z rukou proruských povstalců v létě vrátil pod ukrajinskou kontrolu.

„Narodila jsem se 19. února 1940, ale říkají, že jsem starší. Rodiče mě tak nechali zapsat. Pamatuji si, jak jsme sbírali na polích klásky, abychom přežili. Němce jsem poprvé zblízka uviděla, až když se začali stahovat. Polévala jsem jim ruce z plechového hrnku, když se myli. Nechovali se tak krutě, jako tihle povstalci. To byla taková hrůza, jak nás ponižovali, že se to ani popsat nedá,“ svěřuje se paní Nina Vasiljevna.

Přehrát

00:00 / 00:00

Z východu Ukrajiny uprchl přes milion lidí, staří zůstali. Někteří už válku zažili. Ve Slavjansku a Doněcku natáčel zpravodaj Martin Dorazín

„Válku už jsem zažila. Bylo mi tehdy 5 let, seděli jsme v zákopech. A teď se lidé zase zabíjejí, hrůza vyjít na ulici. Chci, aby byl zase klid a lidi mohli normálně pracovat. Víc není potřeba,“ říká paní Anna Michajlovna, která pracuje v doněckém vlastivědném muzeu.

V roce 1965 přijela ze Lvovské oblasti budovat a stavět Donbas, obrovskou socialistickou stavbu. Pracovala jako vedoucí brigády na jeřábu, takže život měla hodně krušný, a také v důsledku toho málem přišla o nohu.

Teď – jak říká – v podstatě lidé ani nevědí, co se děje. Nechtějí ani do Ruska, ani nezávislost. Chtějí, aby se to všechno nějak uklidnilo a aby se život vrátil do starých kolejí.

Ukrajina a Rusko uzavřely v Bruselu dohodu o dodávkách plynu

Číst článek

„Kdo ví? Buď vláda nerozumí národu, nebo národ nechápe vládu,“ uzavírá Anna Michajlovna.

Střechu vlastivědného muzea později prorazily bomby. Teď budovu opravují, zřídili v ní centrum humanitární pomoci a paní Anna je zase u toho. Sbírá kousky vycpaných lišek nebo srn a neříká už vůbec nic.

Lidé míjí vybombardovaný trh v ukrajinském Doněcku | Foto: ČTK/AP

Martin Dorazín, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme