Výběr hlavních závěrů Chilcotovy komise o válce v Iráku
Válka v Iráku v roce 2003 nebyla nevyhnutelná. K tomuto závěru dospělo v Británii po sedmi letech nezávislé vyšetřování sira Johna Chilcota. Vojenská invaze podle něj nebyla poslední možností, jak řešit situaci kolem iráckého diktátora Saddáma Husajna. Tady je výběr hlavních závěrů komise.
Nedostatečný právní rámec pro válku
- John Chilcot má například pochybnosti o okolnostech, za kterých bylo rozhodnuto o právním zakotvení britské účasti ve válce. Za nedostatek považuje například to, že na jednání kabinetu nebyla důkladně prodiskutována vyžádaná právní analýza. "Nikdo neprojevil vážný zájem zeptat se generálního prokurátora Petera Goldsmitha na jeho expertízu," uvádí zpráva, podle které neexistuje ani žádný záznam o tom, že by proběhla hlubší diskuse o právních otázkách spojených ze zásahem v Iráku.
Tajné služby
- Zpráva kritizuje způsob, jakým předseda vlády Tony Blair informoval veřejnost o informacích tajných služeb. Poukazuje zejména na to, že si premiér Blair záměrně vybíral formulace, podporující jeho názor, a přehlížel závěry, ke kterým dospěl vládní výbor pro řízení tajných služeb. Terčem kritiky jsou ale i samotné tajné služby, které nedokázaly odhalit, že Irák v době zahájení války nepředstavoval v oblasti chemických, biologických a jaderných zbraní hrozbu.
Předčasné ukončení diplomatických jednání
- Velká Británie se rozhodla zapojit do invaze ještě předtím, než byly vyčerpány všechny možnosti jednání o odzbrojení. "V době parlamentního hlasování 18. března (2003; o zapojení Británie do války) ještě nebyly vyčerpány diplomatické prostředky. Tehdy ještě nebylo dosaženo bodu, kdy by byla vojenská akce jediným řešením," uvádí Chilcotova zpráva.
Nebezpečí ze strany Al-Káidy
- Tony Blair od svých poradců věděl, že invaze do Iráku může zvýšit nebezpečí, které hrozí Velké Británii ze strany teroristické sítě Al-Káida a jejích spojenců. "Vždy jsem zastával názor, že ustupovat terorismu by bylo naprosto špatné," řekl k tomu Blair ve svém stanovisku pro komisi v roce 2011.
Strategický neúspěch
- "V roce 2009 nebylo v Iráku dosaženo cílů, vytyčených Velkou Británií v lednu 2003; rozhodně se nejedná o strategický úspěch. Hranice země sice zůstaly stejné jako v roce 2003, vnitřní stabilitu a jednotu ale ohrožuje hluboce zakořeněné sektářské dělení," uvádí zpráva.
Nedostatečná příprava na dobu po invazi
- Britská vláda měla podle zprávy již před invazí dostatek informací na to, aby si vytvořila jasnou představu o úkolech, jež se v Iráku objeví po skončení bojů. V okamžiku zahájení invaze ale neexistovaly dostatečně propracované plány na poválečnou obnovu země, které by pomohly eliminovat riziko strategického selhání.
