Mystifikační reportáž o OP Prostějov chce upozornit na chudobu ve třetím světě
Přes 110 tisíc lidí zhlédlo do dnešního večera na youtube reportáž propojující příběh zkrachovalé české textilky OP Prostějov a neštěstí v Bangladéši z roku 2013, kde při zřícení textilní továrny zemřelo přes tisíc lidí. Nejedná se o reportáž bangladéšské televize, jak se video tváří, ale o mystifikační dílo českého režiséra Filipa Remundy. Je součástí kampaně Česko proti chudobě, která má za cíl upozornit na chudobu ve třetím světě.
Video se na youtube objevilo zhruba před měsícem. Jeho cílem mimo jiné bylo, jak se píše ve zprávě zveřejněné na webu www.ceskoprotichudobe.cz, upozornit na neuspokojivé dodržování lidských práv při výrobě textilu v zemích takzvaného globálního Jihu.
„Kde denní mzda 1 EUR není výjimečná. S tím dává do souvislosti úpadek tradiční výroby textilu v Evropě. Během Evropského roku rozvoje 2015 bude kampaň dále upozorňovat na nutnost zavést standardy zajišťující důstojné životní a pracovní podmínky v různých koutech planety,“ konstatuje autor zprávy.
O mystifikační reportáži propojující příběh české a bangladéšské textilky mluvil její autor Filip Remunda
Video se sice tváří jako mystifikace a lidi představující pracovníky bangladéšské televize sehnal Filip Remunda při castingu, příběh české i bangladéšské textilky je však skutečný a navíc v reportáži vystupují sami za sebe skuteční zaměstnanci OP Prostějov nebo prostějovský zastupitel Pavel Smetana.
„Krom toho, že se jedná o neexistující televizi, tak jsme jinak pracovali s pravdivými informacemi, včetně toho, že reportérka té neexistující televize byla skutečná novinářka, skutečná Bangladéšanka, která shodou okolností žije v Praze. Ona s námi jela do Prostějova natočit reportáž s bývalými šičkami a dalšími zaměstnankyněmi té továrny a její otázky byly skutečně její otázky, můj hlas v tom byl poradní,“ přibližuje Remunda.
I když je cílem kampaně upozornit hlavně na problémy v takzvaných třetích zemích, mělo ohlas i kvůli prostějovské textilce. Remundu to prý potěšilo. Jedna z bývalých zaměstnankyň OP Prostějov pro něj údajně na toto téma dokonce schraňovala výstřižky z prostějovských deníků.
„Že mi je chce poslat a že má velkou radost, že se o ně, bývalé zaměstnance, někdo zase začal zajímat,“ dodává Remunda.
Příběh české a bangladéšské textilky je podle Remundy víc propojený, než se zdá. Podle něj se v českých médiích, na rozdíl třeba od těch polských, málo psalo o tom, že se výrobky z továrny v Dháce prodávaly na českém trhu.
„My jsme přemýšleli, jakým způsobem to téma zpřítomnit v českých médiích a napadlo nás, že tímto mystifikačním způsobem by se o tom mohlo dozvědět víc lidí,“ uzavírá Remunda.
