Než natočit blbou trojku, raději nic. Strach ale Anděla Páně 3 úplně nevylučuje
Film Anděl Páně 2 trhá rekordy. Za pouhých šest týdnů od premiéry už film vidělo přes milion diváků. Proto režisér Jiří Strach nevylučuje, že vznikne pokračování. Divákům slibuje, že se o další díl pokusí.
Herec Ivan Trojan možná trochu nepředloženě slíbil, že když Anděl Páně 2 překoná hranici milionu diváků v kině, bude se podílet na trojce: „Já to samozřejmě nevylučuju. Když už se tohle přihodilo, tak ani nemůžu to vyloučit. Akorát to nevidím jako příliš pravděpodobné. Ale zároveň slibuju divákům, že se o to pokusíme.“ Taky vám přijde Anděl Páně 3 jako režisérovi spíš nepravděpodobný?
Uvidíme, co se všechno seběhne. Tohle má v rukou ten vyšší režisér nad námi. Je to koneckonců Anděl Páně, že jo, tak kdo už jiný. Já taky zároveň můžu s Ivanem Trojanem jenom souhlasit a slíbit, že se o to pokusíme. To znamená, když budeme mít dobrý scénář, když budeme mít výborný námět, tak proč ne. Na druhou stranu říkám, ty nápady někdy nepřichází hned a někdy taky jsou úplně blbé. Takže než natočit blbý film, blbou trojku, tak radši nenatočit nic.
Pane Strachu, čím si vysvětlujete tak grandiózní úspěch teď té dvojky?
Já jsem před chvilkou poslouchal komentátora ve vašem vysílání…
Milana Slezáka.
Jak hovoří o tom, jak šéfové tajných služeb mluví o tom, že zprávy jsou vymyšlené, pak že vymyšlené nejsou. A vlastně ten relativismus dnešní doby, který žijeme, ten v nás vytváří tak obrovskou nejistotu, ten svět je přeci tak tristní, tak zoufale plný nejistot, že to obejmutí v kinech, které jsme divákovi dali v podobě Anděla Páně, kde najednou černá je černá, bílá je bílá, kde je dobro a zlo jasně vymezeno, jasně rozděleno. Takže se divák aspoň chvilku rád nechá obejmout touto laskavostí a tu jim Anděl Páně prostě přinesl.
Pohádku Anděl Páně 2 už vidělo přes milion diváků. Mluví se o pokračování
Číst článek
A může hrát roli i to, že prý film je možná víc pro dospělé než pro děti?
My jsme se snažili ten film koncipovat tak, aby byl pro celou rodinu. A teď mi to diváci vrací tím, že chodí jak děti, tak jejich rodiče, ale vezmou s sebou i prarodiče. Myslím si, že každá část publika si v Andělovi Páně najde něco. Děti se smějí některým vtipům, pro dospělé jsme tam připravili několik jiných věcí, které děti nepochopí. Tohle byl ale i princip Anděla Páně 1, že jsme se snažili být filmem nejen pro jednu cílovou skupinu.
Co návštěvnický úspěch znamená pro vás, pro režiséra? Začínají se hrnout nabídky od producentů?
Ne, přiznám se, že z Hollywoodu mi ještě nevolali. Ale já si myslím, že pro mě je to velký závazek a velká odpovědnost. Když bych to měl přirovnat, je to jako, když sportovec vyhraje olympiádu a teď se to po něm po čtyřech letech bude znovu očekávat, bude se to brát už jako taková samozřejmost, že vyhraje zase. Takže ten tlak na mě jako na režiséra teď bude veliký, abych příště, když budu točit pro kina, abych zase natočil něco smysluplného, na co se dá koukat.
Je myslitelné, že by ještě někdy nějaký tuzemský film pokořil v návštěvnosti kralující Pyšnou princeznu?
To už se v životě nestane. Toho se nikdy nedožijeme, protože si musíme uvědomit, kdy Pyšná princezna byla. Byla natočena v roce 1953, kdy nebyla televize, nebyl internet, nedalo se cestovat, nebylo mnoho jiných zábav a chodilo se prostě do kina v každé sokolovně v každé vesnici. Osm milionů diváků už nikdo nikdy nepřekoná. A já si myslím, že i leckterý film i americký bude mít docela složitou cestu překonat hranici milion diváků, tak jak se to teď povedlo Andělovi Páně.
