Niki Caro mohla nechat Jessicu Chastainovou dvě hodiny hladit tygří mláďata a stejně by z toho byl přijatelný snímek. Měla ale závazek vůči utajovanému příběhu hrdinství a jeho aktérům, a tak natočila drama o lidské laskavosti a odvaze za nejtemnějších časů - z něho Chastainová se zvířátky stále vychází nejlépe.

Tento článek je více než rok starý.

7:00 29. března 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V zoologické zahradě Jana (Johan Heldenbergh) a Antoniny Zabinských (Jessica Chastainová) ve Varšavě byla zvířata rovná lidem. S malým Ryszardem spával v posteli jezevec, po zahradě volně pobíhalo mládě velblouda a páreček slonů nebyla atrakce, ale spíše rodinní přátelé s vlastním výběhem.

Češi jsou zkušení. Do baru zajdu s každým členem štábu, říká kameraman, který točil s Goslingem

Číst článek

Idylku ukončilo září 1939, kdy zahradu zalila sprcha nepřátelských bomb. Zvířata, kterým se nepodařilo utéct, na místě zabilo nacistické gestapo. Nejvzácnější kousky si pak odvezl do Berlína Hitlerův dvorní zoolog Lutz Heck (Daniel Brühl), na pohled přátelský chlapík, který si v Antonině našel více než profesní zalíbení.

Rodina Zabinských pak dlouhé měsíce přežívala bez zvířat. Byla to až zpráva jejich blízkých přátel, že všechny Židy zavírají do ghetta, kdy přišli s odvážným plánem. Pod zástěrkou, že chovají prasata, aby jejich maso nakrmilo německé vojáky nadále okupující prostory zoo, vyjížděli do ghetta pro odpadky, mezi kterými propašovávali k sobě domů vždy trojici až pětici Židů. Ty pak ukrývali přímo pod nosem gestapa ve svém sklepě, dokud jim nedokázali zajistit převoz za hranice.

Fakt, že varšavská zoo funguje dodnes, naznačuje, jak asi příběh Jana a Antoniny dopadl. Svým způsobem však vlastně ani nemusí, protože Úkryt v zoo je přesně tím typem historického melodramatu, kde všichni tuší, jak skončí, protože už viděli nejméně tucet filmů na podobné téma, ale zajímá je samotná cesta.

Pochopitelným lákadlem je pak i přítomnost hollywoodské hvězdy s podivným polským přízvukem a charismatického Brühla zpátky v roli nácka, který ovšem tentokrát není až tak lehce zaškatulkovatelný do role záporáka. Docela úspěšně jim nicméně sekunduje také evropská část obsazení, z českých herců třeba Martha Issová, Martin Hoffman nebo Arnošt Goldflam. Jediné zakolísání přichází v průběhu filmu s výměnou představitele malého Ryszarda, kdy se z tvárného dětského herce stane prepubertální herecké prkno, které svému mladšímu já navíc není vůbec podobné.

Čeští diváci mohou dále ocenit i neustálou přítomnost tuzemských exteriérů. Pozadí zoologické zahrady totiž dokreslují zelené střechy pražského výstaviště, ustavujícím záběrům Varšavy dominuje Vyšehradský železniční most a za filmové centrum města vystupuje zase Žatec.

Úkryt v zoo ale na rozdíl od jiných životopisných snímků nevyužívá naplno svých dramatických možností. Neexceluje kdovíjak zapamatovatelnou nebo emočně vypjatou hudbou ani výbornou kamerou. Předvídatelný děj se potom alespoň snaží vyrovnávat zcela devastujícími scénami, při nichž například Jan pomáhá vysazovat děti do vlaku smrti, kdy si dvojice nacistických strážců odvádí do temné uličky pohlednou židovskou dívku nebo kdy umírají zvířata.

Nejvíc překvapujícím na celém snímku proto zůstává skutečnost, že podobně jako v případě snímků o Alanu Turingovi nebo černošských matematičkách z NASA se z něj většina diváků vůbec poprvé dozví o lidském skutku, který už měl být dávno obecně známý.

 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít