V animovaném filmu mám větší svobodu, říká scenárista Simpsonových Mike Reiss
Populární seriál Simpsonovi, film Doba ledová 3 – Úsvit dinosaurů nebo hraný snímek Můj život v ruinách, za všemi těmito projekty stojí scenárista Mike Reiss. Ten je v těchto dnech v České republice, kde na festivalu Finále Plzeň předsedá porotě hlavní soutěže celovečerních hraných a animovaných českých filmů. Příležitost zeptat se ho na jeho práci měl i redaktor Českého rozhlasu.
Jak prestižní a ceněná je ve Spojených státech práce scénáristů?
Je to moc příjemná práce a můžete si vydělat i hezké peníze, pokud máte tedy dostatek zakázek. Ale nikdo se nestává scénáristou proto, aby byl slavným, není mnoho slavných scénáristů. Já jsem třeba musel přijet až do Čech, abych byl považován za celebritu.
S Mikem Reissem, spolutvůrcem seriálu Simpsonovi, mluvil v Plzni redaktor Českého rozhlasu Tomáš Pilát
Přečetl jsem si, že když jste studoval, tak vás odmítli zapsat do semináře tvůrčího psaní…
Je to pravda a já na to skoro zapomínám. Ale myslím si, že to jedině ukazuje, že moje univerzita nedělala dost dobře svoji práci. Já jsem chodil na Harvard, což je samozřejmě velmi prestižní instituce, ale musím říct, že z mého pohledu nedokáže ocenit nejenom moje případné kvality, ale vůbec kvality svých studentů a že je to taková trochu nafouknutá bublina, že je to přeceňovaná instituce.
Oni nejenom že mi nedovolili chodit na ten kurz tvůrčího psaní, ale doporučili mi chodit na kurz technického psaní, to znamená na kurz, kde se učíte psát právní texty, instrukce, jak něco smontovat. A co je zajímavé, tak jsem na tom kurzu technického psaní neskončil jenom já, ale i další z mých kolegů, který píše pro Simpsonovy.
Je velký rozdíl psát scénáře filmů hraných a animovaných?
Zvládám obojí, ale mám radši animované záležitosti, protože je tam větší svoboda, můžete psát s větší svobodou. Ovšem nevýhoda animovaných scénářů je, že celý ten projekt musí jít v rychlém tempu, musí se být pořád na co koukat, musí být pořád co zajímavého poslouchat, takže je tam tenhle přidaný tlak.
Ale kdybych si měl vybrat, kdyby mi někdo řekl, že od teď můžu pracovat jenom na jednom z toho, tak bych si určitě vybral animaci, protože mi práce s živými herci a na velkých filmových setech vůbec nechybí.
Myslíte při své práci na animátory, stane se vám třeba někdy, že si řeknete: To už tam napsat nemůžu, to by nezanimovali?
Měl jsem jenom pár takových okamžiků, ale v podstatě vždycky mi animátoři říkají: Prosím tě, hlavně nepiš žádné davové scény. Na to se dá jednoduše zapomenout, protože ve filmu dav seženete rychle, ale pokud se bavíme o animaci, tak animátor musí nakreslit v tom davu každého jednotlivého člověka. A nejenom toho člověka, ale musí i vymyslet, co budou mít na sobě.
A jedna z takových situací, která se nám objevuje každý rok – když píšeme halloweenské díly, tak já si můžu jednoduše napsat: A celá rodina Simpsonových jde na maškarní. Jenomže to znamená, že my scénáristé musíme vymyslet, co která postava bude mít na sobě za kostým, ale také to musí animátoři nakreslit. Musí vymyslet, jestli ten kostým je dobrý nebo špatný, jestli ten kostým tomu člověku sedí nebo nesedí, a jak jsem říkal, to se nám objevuje každoročně a je to komplikovaná záležitost.
Animovaný je i seriál Kritik. Je ve spojených státech důležitá pro filmaře filmová kritika, alespoň tedy v těch prestižních listech nebo prestižních filmových časopisech?
Ta důležitost kritiků je na sestupu. Když jsem dělal seriál Kritik, což bylo asi před dvaceti lety, tak filmoví kritici měli své vlastní televizní pořady, kde rozebírali filmy – radili vám, na co jít, na co nejít. Dnes je situace úplně jiná, obzvláště s nástupem sociálních médií.
Lidé vědí dopředu, co od filmu očekávat. Někdo, kdo šel na film v pátek večer, vás může v sobotu varovat, abyste na něj nechodil, že to nemá cenu. A já jsem moc rád, že ta situace je daleko demokratičtější, že úspěch filmů záleží opravdu na těch filmech, a ne na kriticích, protože ne vždy reprezentují představy diváků.
