Fotbalisté si v Tours tamních pochoutek neužijí. Kuchař reprezentace si z Česka přivezl i suroviny
I fotbal prochází žaludkem, vědí čeští reprezentanti. Na mistrovství Evropy si tak vzali vlastního kuchaře. Není to žádná novinka, dělají to běžně, ale při turnaji v gastronomické velmoci číslo jedna to může působit jako ryzí nošení dříví do lesa.
Brasserie Le Comptoir stojí kousek od stadionu, kde čeští fotbalisté v Tours trénují. V čase oběda je tam docela živo, je to takový spíš lidovější podnik.
Je znát, že jídlo je ve Francii tím nejdůležitějším a že kam se v téhle zemi vrtnete, tam se to hemží tamními specialitami.
Těmi v Tours, které ve své restauraci podává Daniel, jsou hlavně variace z uzenářských lahůdek populárních i v jiných koutech Francie.
Tamní rillettes, tedy delikátní masová pomazánka, je prý skoro stejně vyhlášená jako ta z Le Mans, která je ve Francii nejvěhlasnější. Za zkoušku podle Daniela stojí taky andouillette z vepřových vnitřností, což je něco na způsob české jitrnice – další typické jídlo v Tours.
To všechno jsou pochutiny, které se do sportovního jídelníčku příliš nehodí, ale čeští fotbalisté nemají moc šancí užít si ani vhodnější součásti francouzské gastronomie. I na mistrovství Evropy totiž vsadili na svého vlastního kuchaře Rudolfa Jurigu a na suroviny, které si on sám z Česka dovezl do země vína, sýrů nebo dijonské hořčice.
Každý národ má své návyky a počítáme, že vaši reprezentanti potřebují mít jistotu a svá jídla, aby nic neriskovali, mají pochopení francouzští kuchaři, kteří s Rudolfem Jurigou spolupracují
„Přivezl jsem si českou hořčici, ovesné vločky, dětskou krupičku, neboť to mají rádi k snídani. Bezlepkové těstoviny mám pro Vláďu Daridu. Mouku jsem si přivezl hrubou i polohrubou, nebyl jsem si jistý, jestli nemají v těchto zemích jenom hladkou mouku. Mám i české kvasnice, droždí, kdyby mi náhodou dovolili po dvou vítězných zápasech udělat jim svíčkovou.“
Po porážce se Španěly ale mají čeští reprezentanti ke svíčkové možná ještě dál než k žabím stehýnkům nebo předkrmu z hlemýžďů.
„Já se nebojím ničeho a zkusím spoustu nových věcí. Kdyby cokoliv takového uvařil, tak bych to zkusil, ale myslím si, že není čas na experimenty. Ruda nám výborně vařil jak v Rakousku, tak v Praze, i po příletu sem. Jsme zvyklí na české jídlo, takže jsme s ním spokojeni,“ chválí dvorního kuchaře fotbalové reprezentace Roman Hubník.
Ani tým v kuchyni hotelu Belmont se nezdá být uražený, že teď mistrům gastronomie Francouzům šéfuje mezi pánvemi a vařečkami Čech.
„Ne, nejsme překvapení, protože každý národ má své návyky a počítáme, že vaši reprezentanti potřebují mít jistotu a svá jídla, aby nic neriskovali. Ale jinak jsme zvyklí vařit sportovcům. Bydleli u nás už i jiné fotbalové týmy nebo taky cyklisti během Tour de France a občas u nás jedí fotbalisti místního klubu. Kolega Christoph mluví německy stejně jako český kuchař, takže všechno domluví, abychom věděli, co přesně chtějí. Celé je to pro nás zábavné,“ říká Antoine o kuchtění pro fotbalisty na český způsob.
Jak si cesti fotbalisti do zeme dijonske horcice privezli svou i s kucharem a co na to Francouzi. 9:37 @Radiozurnal1 pic.twitter.com/GTQEmO3Cr7
— Jan Kaliba (@JanKaliba) June 15, 2016
