Fotbalová lvíčata myslí na olympiádu
Česká fotbalová reprezentace do 21 let slaví postup na mistrovství Evropy. Po úvodní domácí výhře 3:0 dokázala stejně starý řecký výběr porazit v baráži o účast na evropském šampionátu i na balkánské půdě, tentokrát 2:0.
22 českých fotbalistů stojí ve společném kruhu, ruce kolem ramen a přímo po zápase se na hřišti Astarasu Tripolis radují. Radost je opravdu na místě. Desetiměsíční společné kvalifikační snažení dospělo k úspěšnému konci.
Po suverénní jízdě kvalifikací, ve které český tým neprohrál, zvládl i do pěti dnů zhuštěnou barážovou část. Svého řeckého soupeře nejdříve v Jablonci načal třígólovou výhrou, další dvěma trefami jej pak dorazil na jeho půdě. To vše aniž by jedenkrát inkasoval.
„To je asi nejvíc, protože jedenadvacítka je po áčku nejsilnější reprezentace, takže určitě to stavím úplně nahoru,“ hodnotí postup mezi osm nejlepších týmů starého kontinentu Tomáš Pikhart.
Jablonecký střelec se stal přitom jedním z hlavní stavebních kamenů postupového úspěchu, když si připsal v kvalifikaci hned devět gólů.
Jsem rád, že jsem pomohl
„Většinu kvalifikace jsem marodil se zlomenou nohou, takže kdybych hrál celou, tak bych jich mohl dát víc, ale stejně je to super, že jsem mohl být součástí týmu a pomoci. Dnes byl ten gól asi nejdůležitější,“ má Pekhart na mysli gól z 19 minuty barážové odvety na řecké půdě, který de facto už rozhodl o českém postupu na dánský šampionát.
Řekové by totiž v tu chvíli musel vstřelit pět gólů, aby zvrátili výsledek dvojutkání ve svůj prospěch. Ne že by se nesnažili, když už se ale dostali do šance, stál proti jejich střeleckému procitnutí brankář Tomáš Vaclík, který právě společně s Pekhartem patřil k hlavním tahounům celého týmu.
„Já jsem rád, že se mi ty zápasy podařily a že jsem kluky podržel. V tom prvním zápase v první půli a teď ve druhé, kdy už ty Řekové trošku bláznili. Jsem rád, že jsme postoupili a že jsme nedostali gól. Teď si to užijeme a oslavíme to pořádně,“ těší se Vaclík.
Slavit je co, český tým byl co do výsledků v baráži tím vůbec nejúspěšnějším, jeho série neporazitelnosti datuje už do 18. listopadu 2008, kdy v přátelském utkání podlehl Anglii 0:2. Od té doby ale 13 zápasů v řadě bez prohry a skóre 33:6.
Stálý kádr
„Samozřejmě v tom kádru nebyla žádná velká rotace. Použili jsme maximálně 20-25 hráčů, takže to jsou ty důvody, proč jsme to zvládli a samozřejmě v některých utkáních jsme měli i štěstí, viz zápas s Německem,“ hledá vysvětlení úspěšné série trenér Dovalil.
Postup mezi sedm nejlepších týmů, které na evropském šampionátu doplní příští rok ještě pořadatelské Dánsko, ale rozhodně štěstím není. Na červnovém mistrovství Evropy se zároveň bude bojovat i o účast na OH v Londýně, kterou by měla zaručit až semifinálová účast. O motivaci tak česká jedenadvacítka má rozhodně postaráno.
„Bude to fotbal v kolébce fotbalu a všichni ti sportovci co někdy reprezentovali na olympiádě, tak vstoupili do dějin,“ začíná pomalu přemýšlet nad tím, že vést podobné hráče by nebylo vůbec špatné trenér Jakub Dovalil.
Česká jedenadvacítka má bez nadsázky na to, porazit dnes v Evropě jakéhokoliv soupeře. Když si navíc vezmeme, že na mistrovství Evropy nepostoupili takové týmy, jako jsou Německo nebo Itálie a že při losu 9. listopadu dostane český výběr do skupiny evropského šampionátu trojici týmů z nabídky: Dánsko, Bělorusko, Švýcarsko, Španělsko, Island, Anglie a Ukrajina, nejeví se podobný olympijský sen vůbec nereálně.
