Ivo Knoflíček nemohl v Německu 17 měsíců hrát, na tréninky chodil uličkou lásky

Sedmnáct měsíců směl Československem zapuzený emigrant Ivo Knoflíček v západní Evropě jenom trénovat, než ho po pádu Železné opony těsně před koncem trestu vykoupil hamburský klub FC St. Pauli. Svému novému zaměstnavateli ale pomohl hned v prvním zápase přesně před 25 lety.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Specifickou atmosféru stadionu St. Pauli zažil Ivo Knoflíček poprvé před 25 lety (ilustrační foto)

Specifickou atmosféru stadionu St. Pauli zažil Ivo Knoflíček poprvé před 25 lety (ilustrační foto) | Foto: Wikimedia Commons

„Byla to depka, ale starali se o nás dobře, chodili za námi Češi, kteří také emigrovali. I hráči se o nás starali, brali nás na bowling a do rodin. Mám na to hezké vzpomínky, akorát jsme nemohli hrát mistráky,“ vzpomíná Ivo Knoflíček na život v Německu.

„Šel jsem tam s ním, že se to prolomí. Už v té době emigroval z Východního Německa Ulf Kirsten, který taky rok a půl stál a pak mohl hrát. Hokejisté to měli lepší – když utekli do Ameriky, mohli hned nastoupit,“ srovnává fotbalový internacionál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na začátky v Německu vzpomínal s Ivo Knoflíčkem reportér ČRo Jan Kaliba

Útočník s reprezentačními zkušenostmi Ivo Knoflíček mohl hráž až poté, co za něj St. Pauli dalo Slavii a zprostředkovatelskému Pragosportu 600 tisíc marek, i když ho o měsíc později mohlo mít už zadarmo.

V roce 1989 šlo o velmi slušnou částku, ale hned v prvním zápase proti Borussii Mönchengladbach se to Knoflíčkovu novému klubu vyplatilo. „Bylo to fantastické. Nastoupil jsem jako neznámý kluk z Česka. V novinách psali, co to je za přestup. Za Borussii hrál stopera Franta Straka, upláchl jsem mu a dal jsem na 2:1.“

„Lítal jsem tam po hřišti, byla to velká euforie. Hned prvním zápasem jsem si získal lidi. I Jána Kociána tam měli rádi a dodnes na to vzpomínáme. V minulém roce napsali knížku a říkají, že jsme byli jedni z nejlepších cizinců,“ vzpomíná současný asistent trenéra u slávistické juniorky na čtvrt století starou radost.

V zámku žít nepotřebuje

Následovaly dva roky a půl v Německu a sezóna v Rakousku. Potenciál měl Ivo Knoflíček větší, ale i kvůli zranění nikam jinam než do Bochumi a Steyru v zahraničí už nepřestoupil. A spíš než materiální dědictví mu zůstaly romantické vzpomínky na období v St. Pauli Hamburk.

„Byl to takový rodinný podnik, kde nikdo nesměl přijít v saku a kravatě, takový dělnický klub. Stadionek je u přístavu v Hamburku. Je tam známá ulička lásky Reeparbahn, kterou jsem chodil na tréninky. Každý den ležel nějaký zfetovaný pod plachtou, takže to bylo nabuzení,“ vzpomíná Knoflíček.

„Mohl jsem vydělat i větší prachy, ale jsem spokojený. Pocházím z Moravy, jsem kluk z vesnice, takže jsem na tohle dost skromný. Chtěl jsem si vydělat a zabezpečit rodinu, ale v zámku žít nemusím. Zvyknu si na všechno,“ říká 52letý Ivo Knoflíček, kterému po listopadových změnách v Československu právě před čtvrt stoletím skončilo dlouhé fotbalové vězení.

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme