Kozák od příchodu do Anglie bojuje se zraněními. Boj o Euro ale nevzdává
Z tréninkového centra Aston Villy zná nejlépe tělocvičnu a bazén. Fotbalový reprezentant Libor Kozák totiž strávil drtivou většinu svého anglického angažmá na marodce a na hřiště s ostatními spoluhráči se zase tak často nedostal. Svých snů se ale nevzdává, a pokud mu to zdraví dovolí, chce se ještě porvat o místo v národním týmu pro červnový evropský šampionát.
Když do Aston Villy přišel, na uvítanou zazpíval písničku Život je jen náhoda. Tu si Libor Kozák jako jedinou pamatoval ze školy.
Asi žádná jiná písnička nevystihuje poslední osudy vytáhlého útočníka tak jako šlágr Ježka, Voskovce a Wericha.
V lednu 2014 prodělal Kozák komplikovanou zlomeninu nohy, která se zhojila až na druhý pokus, a teď má krátce po návratu na hřiště další zranění.
Štěstí, které měl v minulosti, si v Aston Ville vybírá zraněními. Je těžké být pořád vevnitř, trápí reprezentačního útočníka Libora Kozáka
„Pro fotbalistu je nepříjemné být furt vevnitř. Není to ono,“ říká rodák z Opavy. Sám ví, o čem mluví. Momentálně totiž tráví víc času v tělocvičně na rotopedu nebo s činkami než na trávníku.
Někdejší nejlepší střelec Evropské ligy v dresu římského Lazia se snaží zachovat si optimismus.
V posledních dnech se Kozák vrátil do plného tréninku s „áčkem“ Aston Villy, ale sám cítí, že to zdravotně pořád není ono. Snu v podobě červnového Eura ve Francii se však ještě vzdát nechce.
„Štěstí, které jsem měl dřív, si teď vybírám smůlou. Jsou věci, s kterými člověk nic nenadělá nebo je nemůže nijak urychlit. Vím, že pro návrat dělám maximum a pobiju se o Euro, jak to půjde. Vím, že to bude víc než těžké. Kdybych tady hrál, byl v pohodě a nějakým způsobem se mi dařilo, šance by byla obrovská,“ tuší Kozák.
Při chůzi už ho noha nijak nebolí. Může i běhat, ale při určitých pohybech cítí, jak kdyby ho do ní někdo píchal nožem.
Přes Velikonoce bude mít Kozák volno. Stráví je doma ve Slezsku. Po návratu do Anglie se chce pokusit co nejrychleji doléčit zranění a ukázat trenérovi národního týmu Pavlu Vrbovi, že by si zasloužil cestu do Francie nejen jako maskot.
