Libereckého Sýkoru čeká reprezentační premiéra. Kéž by takhle hráli všichni, chválí ho kouč
Skončilo pět dlouholetých reprezentantů, navíc Rosický se Sivokem jsou zranění. Přesto jsou v nominaci národního týmu pro zítřejší přípravu s Arménií a nedělní kvalifikaci proti fotbalistům Severního Irska jen dva úplní nováčci. Ale není náhoda, že oba povolal nový kouč Karel Jarolím ze Slovanu Liberec.
Leckdo z nás by coby nováček v zavedeném kolektivu aspoň zpočátku uctivě čekal v koutě a sbíral podněty a zkušenosti, čerstvý vítr od Ještědu je naopak okamžitě nabízí.
Jmenuje se Jan Sýkora, toužila po něm Plzeň, jenže po postupu Liberce do Evropské ligy má smůlu a sám krajní obránce se o to přičinil třemi góly v rozhodujícím zápase s Larnakou. Za národní tým nemá ještě ani jeden start, a český fotbal už si od něj hodně slibuje, protože takových hráčů je v něm zoufale málo.
„Ten jeho styl je hrozně náročný. Bylo by krásné, kdyby takhle hráli všichni čeští hráči. Pořád ve sprintu, pořád se nabízí. Ale samozřejmě to bere hodně sil,“ upozorňuje Sýkorův klubový trenér Jindřich Trpišovský, v čem může být po náročném minulém týdnu u sebevědomého a úspěšného mladíka problém, pokud by měl teď odehrát oba reprezentační zápasy.
To by ale 22letý odchovanec Plzně, který prošel i Spartou, docela rád.
„Ještě teď to nějak vstřebávám. Reprezentace je splnění snu pro každého fotbalistu. Zároveň je to motivace do další práce. Jsem rád, že jsem tu možnost dostal, a doufám, že se ukážu,“ vysvětlil čerstvý reprezentant Sýkora.
Podobnou touhu v sobě nosí i druhý reprezentační nováček tohoto srazu, stoper Lukáš Pokorný, Sýkorův spoluhráč z Liberce a kapitán Slovanu - tedy klubu, který v letních předkolech hrál v Evropě ze všech českých týmů nejlepší a nejúspěšnější fotbal.
„Dravost, mládí, touha něco dokázat,“ jmenuje Jan Sýkora vlastnosti, které může i národní tým časem vytěžit ze hry současného Liberce, tak jako za časů Michala Bílka využil plzeňské klubové formy nebo za Pavla Vrby té sparťanské.