Trenérské koncepce a antikoncepce českých klubů
Trenéři minulých let mohou těm současným tiše závidět. Z aktuálního ročníku Gambrinus ligy je už odehraná třetina, a práci neztratil ještě ani jeden kouč. To je zřejmě ta nejzásadnější zpráva úvodní části sezony, kterou mají zatím nejlépe rozehranou fotbalisté Plzně.Naopak nečekaně špatně jsou na tom třeba v Ostravě, Brně i pražské Slavii.
František Straka opouštěl lavičku Sparty z prvního místa, Jiří Štol tu libereckou pro změnu ze třetího. I tak vrtkavá trenérská židle občas v minulosti bývala. Ale bývávalo.
Teď tu máme jiný extrém. Klubová vedení neodvolávají ani muže, kteří sami rezignují. Několik prohraných zápasů v řadě nebo celkově nevýrazné výkony - Nevadí, jede se dál.
Vlastně se dá říct, že je teď uměním, aby kouč ztratil práci. Sláva, konečně oddíly začaly pracovat koncepčně, napadne ty naivnější, zatímco ti prozíravější tuší: Jen málokterý klub je na tom teď finančně tak dobře, aby si mohl dovolit vyměnit trenéra, kterému se zrovna nedaří, a tedy nějakou dobu platit starého i nového.
Ale tak jako tak, jedno varování tady je, a netýká se jen momentálně nejdiskutovanější Slavie, potažmo Karla Jarolíma. Zatímco dříve se často tvrdilo, že trenéři často doplácejí na špatnou práci fotbalistů, teď je to zdá se naopak. A v případě hráčů je to o to bolestnější, že si kvůli prémiovým řádům přijdou na nějaké lepší peníze jen a pouze, když vyhrávají.
A jak už v dávných dobách říkávali klauni: "Neny penyz, neny legrace". Teď jde jen o to kde, a jakou formou se taková nespokojenost začne nejdříve a nejhlasitěji projevovat.
