Ve věku 84 let zemřel český Fotbalista 20. století, první československý držitel Zlatého míče a přirozený vůdce stříbrného týmu z mistrovství světa v Chile i pražské Dukly v jejích nejslavnějších letech. Josefa Masopusta uznávaly a za jeho přítele se označovaly legendy světového fotbalu Pelé nebo Eusébio. A právě lidské hodnoty, které představuje, z něj dělají nesmrtelnou postavu českého sportu i společnosti.

Tento článek je více než rok starý.

11:40 29. června 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Josef Masopust byl ztělesněním moudrého a laskavého humoru. Nezapomenutelné je, jak v prosinci 2012 komentoval setkání devíti vicemistrů světa ze šampionátu v Chile, kteří právě vstoupili do síně slávy českého sportu. „Dnes jsem měl radost z toho, že jsem nebyl sám, že nás bylo víc. Zbytek mužstva, který přetrval válku s mloky.“

Byl symbolem generace československých fotbalistů, kteří neměli šanci nechat se zkazit penězi. Ale i kdyby ji měl, těžko si představit, že by to Masopustovým charakterem a jeho přirozenou skromností otřáslo. Nikdy nezapomněl, z jakých poměrů vyšel a vypracoval se.

„Byla bída. Celé prázdniny jsem chodil pást krávy vesničanům, abych se u nich živil. Nejhorší byla válka, my jako Češi jsme se nemohli nikde uchytit ani oficiálně hrát,“ vzpomínal.

Masopust vyrůstal v Sudetech a jeho rodná obec nepřestala trpět ani po válce. V 50. letech Střimice u Mostu zmizely ze světa. „Je to smutná záležitost, na kterou nerad vzpomínám. Pod Střimicemi byla velká pánev uhlí, která vystupovala až 2 metry pod povrch. Lidé, kteří měli hlubší sklep, si mohli nakopávat uhlí pro topení.“

„Proto jako první obec na Mostecku podlehla úsilí uhlí, uhlí, uhlí... To zanechá v člověku mnoho zlých pocitů,“ svěřil se Josef Masopust.

O svůj původní domov Josef Masopust přišel, ten nový našel na pomezí pražských čtvrtí Dejvice a Bubeneč kousek od stadionu své Dukly a v roce 2012 mu Praha udělila čestné občanství.

Herec Luděk Munzar při této slavnostní události recitoval z knihy Oty Pavla. V „Dukle mezi mrakodrapy" se Masopust už dávno stal součástí uznávané české literatury. Měl ideální vlastnosti literárního hrdiny - jeho životním krédem, které mnohokrát naplnil, bylo hrát fair.

Byl ušlechtilým mužem vybraných způsobů ve společnosti, ale v partě kamarádů dovedl provádět lecjaké klukoviny, nezkazil žádnou legraci a i světských radostí si užíval, jak jen to šlo. Pivo si nikdy nedovedl odepřít a blaženě si při jeho usrkávání utíral pěnu z úst.

Přesně tak navždy zůstane v paměti, kam se zapsal i větou, kterou bychom asi chtěli na sklonku života spokojeně pronést my všichni. „Kdybych to měl prožít znova, hned bych do toho šel.“

Zemřel bývalý fotbalový hráč a trenér Josef Masopust. #rip pic.twitter.com/sq7dHI4HaO

— Radiožurnál Sport (@RadiozurnalS) 29. Červen 2015

Jan Kaliba, Vojtěch Man Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít