Pořádáme plesy, brigády a zábavy – tak se vydělává na vesnický fotbal

Pavel Duba, pohostinný předseda dolnokounického klubuFoto: Štěpán Kačena

Časy hojnosti jsou pryč, dnes fotbal ve vesnicích, kde se hrávala první nebo druhá liga, vesměs živoří. Kluby často přežívají jen díky nadšení místních lidí, kteří věnují čas a energii nejen činnostem spojeným přímo s hrou samotnou. Ani nejnižší soutěž totiž nemůžete hrát bez finančního zajištění. Tam, kde ještě nedávno létaly statisíce či milióny, teď uvážlivě obracejí každou korunu.

„Sto tisíc, to je částka, která bohatě pokryje naše náklady. A máme připravenou i rezervu, kdybychom třeba potřebovali koupit sekačku jako před třemi lety. Tehdy jsme ji pořídili za osmdesát tisíc na splátky, ale máme ji a funguje,“ vypráví o ročním rozpočtu a nedávném výdaji nad jeho rámec Pavel Duba, předseda fotbalového oddílu z Dolních Kounic. 

Klub z obce nedaleko Brna, kterému vede těsně kolem hřiště bývalá protektorátní hranice, se na rok objevil i ve druhé lize, ale dnes hraje nejnižší soutěž. Mecenáši, kteří táhli rozpočet v dobách největší slávy, za sebou zatáhli oponu, a tak se těch sto tisíc za rok musí vydělat jinak. 

Kdysi druholigový stadionek Dolních Kounic na protektorátním pomezíFoto: Štěpán Kačena

„Fungujeme a to je hlavní. Máme výhodu v tom, že celý areál odkoupilo město, které je devadesátiprocentním majitelem a kterému platíme nájem ve výši jedné koruny ročně. Jinak si ale všechno hradíme sami – na provoz všech mužstev, na dresy a tak. Vyděláváme jedině tím, že pořádáme v létě zábavy a v zimě ples, měli jsme letos druhý ročník,“ poodhaluje svéráznou formu financování klubu předseda Duba. 

„Jedna zábava vydělá tak dvacet třicet tisíc, uděláme tři za rok plus ples a máme sto tisíc na provoz. Klasického sponzora, který by nám pomohl třeba koupit hráče, bohužel nemáme. Pár jedinců nám pomůže, třeba tím, že nám dá zadarmo párky, které prodáváme během zápasů,“ doplňuje Duba. 

Sponzory nemají, jen párky jim dává místní uzenář zdarmaFoto: Štěpán Kačena

Příspěvky nepokryjí ani administrativu 

Na provoz klubů přispívá také Českomoravský fotbalový svaz, ale na úrovni, kam spadají Dolní Kounice, jde o částky tak směšné, že ani nepokryjí administrativní poplatky, které naopak svaz od klubů vybírá. „Loni poslali dva tisíce. To je pěkná částka. Ale není to ani na prací prášek na dresy za rok,“ ironizuje Duba svazový příspěvek. 

Hodnotnější výpomocí než částka poslaná z pražského Strahova bývají jakési brigády. Když je potřeba, přiloží zkrátka Kouničtí ruce k dílu. „Vždycky se domluvíme. Je nás ve výboru pět, tak si zavoláme, řekneme si, kdo může, kdo nemůže, sejdeme se a uděláme potřebné,“ pokračuje v exkurzi do zákulisí klubu z nejnižší soutěže Pavel Duba. 

Rýpnutí aneb karta se obrátila 

Podobně přežívá většina klubů v nejnižších soutěžích, i když třeba za Tatranem Poštorná znovu stojí podnikatel a patriot Rudolf Baránek, který sní o tom, že svůj klub znovu dovede až do druhé ligy. 

Prohrálo se, ale místopředseda se směje. Jím vedený žákovský tým své soupeře drtíFoto: Štěpán Kačena

V Dolních Kounicích podobné ambice nemají. Budou rádi, když v jejich obci fotbal přežije, a kromě existenčních starostí se musejí týden co týden potýkat mimo jiné i s jedním nehmatatelným dědictvím slavné éry. 

Když jejich klub stoupal k výšinám, všem týmům z okolních vesnic naděloval na hřišti kruté debakly. Teď se karta obrátila a mnozí soupeři si rádi rýpnou. 

„To není zápas na hřišti soupeře, abychom neslyšeli kecy typu, že přijela druhá liga, a posměšky, že se teď plácáme v 'pralese'. To je pořád, taková revanš. Ale myslím, že to je závist od těch lidí,“ uzavírá Pavel Duba, muž odpovědný za přežití fotbalu v jedné z bývalých ligových obcí. 

Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 5. díl – Slušovice. Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat.

Fotbalové vesnice jsou také na Facebooku.