Z Atlantiku byl nakonec Titanic, fotbal v Bohdanči umřel

Fotbalový plácek tu teď chybí, říká exstarostka Květoslava JeníčkováFoto: Štěpán Kačena

Před třinácti lety se fotbalový klub Atlantik z Lázní Bohdanče chystal na velkou slávu, blížil se jeho první zápas v nejvyšší soutěži. Tu ale hned záhy opustil, dodnes drží s jedenácti získanými body neslavný rekord nejhoršího účastníka jakéhokoli ročníku české ligy a co je horší, fotbal v téhle východočeské obci úplně zanikl.

„Tehdy jsme tu firmu i ten klub pojmenovali Atlantik, protože když jsem do fotbalu vstoupil, tak jsem si řekl, že budeme fotbalové vody čeřit a že naše síla bude tak silná, jako je Atlantický oceán,“ vzpomíná někdejší majitel bohdanečského klubu Jiří Novák. Jeho metaforicky vyjádřený záměr vycházel až do té doby, než jeho klub stanul na samém vrcholu pyramidy, tedy v první lize. 

První liga fotbal zahubila 

Potom přišel prudký pád, který dnes dělá z Lázní Bohdanče obec, kde fotbal skončil vůbec v nejhorší pozici ze všech projektů vesnických velkoklubů, které mapujeme v našem letním seriálu. Dolní Kounice nebo Poštorná dnes hrají aspoň nejnižší soutěž, ale v Bohdanči není místo, kam by malý klučina mohl začít chodit organizovaně kopat do míče nebo místní o víkendu fandit. 

„Ona se tím vzestupem přetrhla ta tradice venkovského fotbalu. Když tam byl ten plácek se šatnami, tak se tu vždycky něco kopalo jako na každé vesnici. Ale příchodem první ligy se tohle změnilo. Tam si děti nemohly jít zakopat, protože by porušily ten trávník, to prostě nešlo. Venkovský fotbal prostě zmizel. Dneska chodí kluci kopat do okolních vesnic. Je to škoda, ten plácek, kde by se kopala nějaká nižší soutěž, tu chybí,“ lituje někdejší starostka kdysi prvoligové obce Květoslava Jeníčková. 

Jiří Novák chtěl s Atlantikem čeřit fotbalové vodyFoto: Štěpán Kačena

Velkolepý vzestup bohdanečského fotbalu paradoxně předznamenal jeho zánik, ze kterého se dosud nevzpamatoval.  

Podnikatele a lokálního rodáka Jiřího Nováka, který za cestou Atlantiku na výsluní stál, ovšem odmítá nazývat megalomanem, který zničil bohdanečský fotbal. A to i přesto, že jejich vztahy starostky a mecenáše klubu s podobným rozpočtem, jaký mělo celé město, nebyly právě idylické. 

„Já to slovo „megalomanský“ nemám ráda. Mně se líbí lidi, kteří mají vize a pouštějí se do velkých věcí. Ovšem inženýr Novák to tehdy zainvestoval natolik, že pak už nebylo v možnostech toho malého sídla tu investici udržet,“ vysvětluje Jeníčková a pojmenovává tím společný rys všech vesnických velkoklubů. 

Bohdaneč dopadla ze všech nejhůř 

Nejen nad Bohdančí, ale i nad Drnovicemi a Blšany se poté, co z různých důvodů skončil původní mecenáš a došly peníze, zavřela prvoligová voda. A totéž platí i pro vísky druholigové. Další vývoj je ale různý.  

V Blšanech oživují opuštěný areál a chtějí postoupit do divize a výhledově třeba i do třetí ligy. V Drnovicích od znovuzaložení klubu rok co rok postupují. Jinde třebas živoří ve fotbalovém pralese, ale klub díky lidem zapáleným pro věc funguje. Pouze o lázeňském městečku ve východních Čechách se to říct nedá. 

Příští týden poslouchejte, čtěte a na fotografiích prohlížejte: 4. díl – Dolní Kounice. Během podzimu je v rámci projektu Fotbalové vesnice v plánu výstava, kde mimo jiné spatříte více dokumentárních fotografií z jednotlivých obcí. Budeme včas informovat. 

Fotbalové vesnice jsou také na Facebooku.