Od osvobození Mauthausenu uplynulo 70 let, školy už ale tábor povinně nenavštěvují

Před 70 lety osvobodily americké jednotky rakouský koncentrační tábor Mauthausen, kde během války zemřelo na 100 tisíc vězňů. Konec nacismu tam jako každý rok připomene velká slavnost. Rakousko ale dodnes nenašlo jasný recept, jak se s touto částí minulosti férově vyrovnat. Snaží se o to hlavně neziskové organizace a občanské inciativy. Krajní pravice má přesto pořád otevřené dveře do nejvyšších pater společnosti. Týká se to hlavně nejsilnější opoziční strany Svobodných.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalý koncentrační tábor Mauthausen

Bývalý koncentrační tábor Mauthausen | Foto: Vojtěch Berger

„Dřív byla návštěva Mauthausenu povinná pro každou školní třídu. Ale když se na přelomu tisíciletí dostala do rakouské vlády strana Svobodných, změnily se učební plány, a povinnost skončila,“ říká Walter Hofstätter z občanského sdružení, které chce odkaz bývalého tábora přetlumočit hlavně mladé generaci.

„Školy k nám ale nepřestaly jezdit a my se snažíme prohlídku tábora ušít na míru právě mladým lidem. Ale funguje to jen tam, kde jsou zapálení učitelé. Rakousko nemá celostátně platný vzdělávací program pro tuto část historie a ve školách se o éře 1938 až 45 mluví často jen povrchně,“ dodává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 70 lety byl osvobozen koncentrační tábor Mauthausen. Rakousko se dodnes s touto částí dějin vyrovnává. V Mauthausenu natáčel Vojtěch Berger.

Rakouské úřady občas působí bezradně, když nemůžou najít vhodný způsob, jak využít místa spojená s nacismem. Jako je to například v případě rodného domu Adolfa Hitlera v Braunau.

Tři desítky let v něm byla chráněná dílna, dnes je prázdný a stát si ho pronajímá, aby zabránil zneužití budovy, která se beztak stala poutním místem příznivců krajní pravice. Ale kde selhává stát, zkouší historickou paměť oživit občané.

Je tomu tak i v případě události, ke které došlo u městečka Ansfelden. V místě vede most přes řeku Kremži. Při jednom z pochodu smrti z koncentračního tábora Mauthausen se tady zhroutila židovská žena a nedokázala vstát. Jeden z přihlížejících esesmanů k ní přiskočil a před očima jejího dítěte ji zastřelil. Tělo pak hodili do vody.

Vždy, když se blíží výročí této události, vydají se žáci z nedaleké základní školy k mostu, aby si připomněli, co se na tomto místě tehdy stalo.

„Jednou jsme tu byli s dětmi znovu na pietě u řeky. A druhý den byla pamětní deska rozmlácená a její kusy ležely pod mostem ve vodě. Rozhodně si nemyslím, že to udělal někdo jen proto, že šel náhodou kolem a chtěl do něčeho kopnout, byl to záměr. Od té doby si tohle místo připomínáme ještě silněji,“ říká učitelka ze základní školy v Ansfeldenu Hermine Hauerová.

Rakousko musí ještě hodně přidat v boji proti neonacismu

Reinhard Kreissl, šéf vídeňského centra pro bezpečnostní studia, otevřeně říká, že Rakousko funguje podle hesla: nejlepší je nic neměnit.

„Sympatie ke krajní pravici se táhnou až do nejvyšších pater politiky, stejně jako strach něco s tím udělat. V Rakousku funguje řada skvělých projektů proti neonacismu. Ale to jsou jen ostrůvky v moři. Nemají velkou podporu. Musí se z toho stát celospolečenský zájem, v tomhle musí Rakousko ještě hodně přidat,“ uzavírá.

Politici strany Svobodných píšou pravidelně na Facebook xenofobní komentáře. A v sídle rakouského prezidenta se každoročně koná ples ‘buršáků‘, kteří mají blízko ke krajní pravici. Kontroverzní akci zatím nikdo nezakázal a termín plesu mají rezervovaný už i na příští rok.

Koncentrační tábor Mauthausen - Gusen | Foto: Český rozhlas

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme