Poválečná měnová reforma připravila mnoho lidí o úspory
Prvního listopadu 1945 se začalo v tehdejším Československu platit novou, poválečnou korunou. Proběhla měnová reforma, která, ač byla původně myšlená dobře, ve svém konečném důsledku připravila mnoho lidí o úspory. Cílem měnové reformy z 1. listopadu 1945 bylo především sjednotit oběživo užívané na území Československa. Těsně po válce zde totiž vedle předválečné a protektorátní koruny existovalo několik dalších měn.
„V českých zemích se zároveň platilo říšskými markami, na Slovensku slovenskou korunou z doby samostatného Slovenského štátu, v maďarských částech Slovenska se platilo maďarskou měnou. Po osvobození navíc začali mnozí lidé s nadšením znovu platit prvorepublikovými československými korunami,“ říká historik Pavel Szobi z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické.
Výměna starých peněz za nové probíhala v poměru jedna ku jedné, ovšem pouze do výše 500 korun. Veškeré úspory nad tuto částku, byly vázány na vklady, které se občanům měly vyplatit po stabilizaci ekonomiky a zrušení přídělového systému.
Tragédií mnoha lidí je, že k tomuto kroku nikdy nedošlo. V roce 1953 přišla reforma nová a veškeré vázané vklady byly zrušeny bez náhrady.
Pro komunisty jen provizorium
„Ceny byly stanoveny zhruba na trojnásobné výši v poměru k předválečným cenám. Byl pevně určen kurz dolaru, za jeden se platilo 50 korun. Mnoho lidí přišlo o své úspory. Politické strany se ale předháněly v kompenzaci těchto ztrát v rámci politického boje. Proto byly zavedeny různé příplatky, například vánoční či na děti. Byla také prodloužena dovolená. Propad životní úrovně tak nebyl příliš výrazný,“ uvádí historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Vlivem této sociální politiky a především s postupnou změnou orientace československé ekonomiky na Sovětský svaz se začaly rozevírat nůžky mezi množstvím peněz v oběhu a množstvím zboží, které za ně lze koupit.
Zjednodušeně řečeno, peníze byly, zboží nikoli. Je nutné podotknout, že reforma neměla žádnou dlouhodobou koncepci, nebylo prostě jasné, jak se bude politický a hospodářský systém v zemi dále vyvíjet.
„Zásadním cílem bylo sjednocení platidla. Dlouhodobá koncepce vycházela z levicové i z pravicové představy. Londýnská exilová vláda chtěla navázat na předválečný vývoj, měla zájem na obnovení zlatého standardu československé koruny. Pro komunisty to byla otázka pouhého provizoria, které sjednocovalo měny. Předpokládali totiž, že se v zemi chopí moci úplně a budou moci uskutečnit svoji představu, která byla realizována v roce 1953,“ vysvětluje Pavel Szobi.
Reforma tedy představovala kompromis mezi plány exilových vlád - londýnské a moskevské. Její konečnou podobu však předurčil Košický vládní program, kde stálo, že je potřeba „postavit celý peněžní a úvěrový systém pod všeobecné státní vedení.“
Faktem je, že investice vydané státem v první pětiletce, přetrvávající přídělový systém a orientace ekonomiky na Sovětský svaz přivedly už za osm let zemi k další, mnohem drastičtější měnové reformě.
