Eskalátor slaví 125 let. První jezdil v New Yorku, Československo ho představilo na Letné
Přesně před 125 lety, tedy 15. března 1892 si nechal americký inženýr Jesse Wilford Reno patentovat eskalátor. Toto slovo se ale tehdy nepoužívalo, svůj vynález pojmenoval nakloněný výtah. První pohyblivé schodiště fungovalo v New Yorku. První eskalátor se v Československu rozjel až o mnoho let později, a to v hlavním městě.
Nejdelší eskalátor v pražském metru je nyní na Náměstí Míru. Jízda nahoru trvá přes dvě minuty.
Poprvé se v tehdejším Československu objevilo pohyblivé schodiště také v hlavním městě. Místo někdejší lanové dráhy na Letnou začalo fungovat ve stejných místech v roce 1926, jen se mu tehdy říkalo pohyblivý chodník.
„Jednotlivé stupně byly dřevěné, ale kolejničky, po kterých eskalátor jezdil, to byla záležitost železná,“ přibližuje historik dopravního podniku Pavel Fojtík.
Eskalátor slaví 125 let. První jezdil v New Yorku, Československo ho představilo na Letné. O pohyblivém schodišti natáčela Pavla Lioliasová
Nejvíce bylo schodiště využíváno při fotbalových zápasech, které se hrály na Letenské pláni.
„V té době tam měly stadion oba hlavní pražské kluby, Sparta i Slavia,“ dodává architekt Petr Kučera.
„Tyto pohyblivé schody byly zajímavé tím, že nad sebou měly reklamní plochy. Člověk tak po dobu, co jel odspoda nahoru, mohl ještě sledovat reklamu tak, jak je dnes běžné třeba v metru,“ popisuje Kučera.
První eskalátor v interiéru se v Praze objevil v obchodním domě Bílá Labuť, který byl otevřen 19. března 1939. „Schodiště vedlo a vede z přízemí do prvního patra. Bílá Labuť patřila ve své době mezi nejmodernější obchodní domy v Evropě. Její otevření zastínily historické události, protože k němu došlo čtyři dny po okupaci českých zemí německými vojsky,“ podotýká Kučera.
Eskalátor je spojený ještě s dalším prvenstvím. V roce 1968 byl pohyblivým schodištěm vybaven vůbec první československý podchod velkoměstského typu. Byl na pražském Václavském náměstí.
„Pod Václavským náměstím, kde se kříží s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí. Tyto eskalátory vyráběl národní podnik Transporta Chrudim,“ připomíná Petr Kučera.
Firma dodávala eskalátory od sedmdesátých let také do pražského metra. Ještě před jejich oficiální montáží do stanic je společnost testovala na pěší cestě v Českém Krumlově.
„V případě jakýchkoli zkoušek eskalátorů se musela vyzkoušet funkčnost tohoto zařízení, tedy jak jede prázdné, jak se opotřebovávají součástky, protože každý vliv zátěže se nějakým způsobem projeví. Proto bylo zapotřebí zařízení vyzkoušet jak v provozu bez cestujících, tak i s lidmi,“ popisuje Pavel Fojtík.
Chrudimská firma ale do metra dodávala jen kratší eskalátory. Delší se z politických důvodů musely dovážet ze Sovětského svazu. „Transporta Chrudim určitě zvládla vyrobit i další eskalátory. Tady ale šlo o dohodu v rámci RVHP, že my budeme dodávat ty krátké eskalátory a Sovětský svaz ty delší,“ vysvětluje architekt Petr Kučera.
První eskalátory v metru se pak objevily v osmi nejstarších stanicích, a to na dnešní lince C mezi zastávkami Florenc a Kačerov.
