Fotbal zastavil i válku. Vojáci u Ypry hráli přátelský zápas v zemi nikoho
Je to už 102 let, ale z toho příběhu ale pořád mrazí. Jde o moment, který se zapsal do historie jako tzv. Vánoční příměří. V roce 1914 během první světové války, kdy v oblasti u belgického Ypry bojovala britská a německá vojska, se ukázalo, že můžou být svátky i lidskost silnější než válka a nenávist.
Pět měsíců válečného běsnění a litry prolité krev dávaly vojákům sotva kapku naděje, a proto, že neděle ani svátky neznamenaly do té doby ve válce vůbec nic, nezdálo se, že by se něco mělo alespoň na moment změnit. Jenže právě na místě, kde bylo nakupeno tolik negace, agrese a utrpení, se na okamžik projevila podstata Vánoc jako období klidu a míru.
Němečtí vojáci v zákopech začali na Štědrý večer zpívat píseň Stille nacht. Nedočkali se střelecké, ale melodické odezvy, Britové na druhé straně barikády se ke svému nepříteli přidali, druhý den začali postupně z úkrytů vylézat, a na takzvaném území nikoho došlo na přátelskou konfrontaci, jak je vylíčeno třeba ve filmu Šťastné a veselé.
„Začali si vyměňovat drobné vánoční pozornosti. Suvenýry, cigarety, čokolády… Prostě přestali válčit,“ jak řekl před časem Českému rozhlasu Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
Zároveň došlo na přátelská utkání nepřátel, tohle můžeme označit za jeden z nejkurióznějších válečných a vlastně i sportovních momentů: na bitevním poli, mezi ostnatými dráty a improvizovanými brankami si vojáci zahráli fotbal.
Existuje několik rozdílných zmínek o výsledcích těchto fotbalových německo-britských soubojů, jeden ze zápasů údajně skončil proto, že vojáci píchli míč o ostnatý drát, ale o to vlastně vůbec nejde.
Jisté je to, že než se vrátili k plnění rozkazu „zničit nepřítele“, projevila se lidskost dvou jinak na smrt znepřátelených vojsk. Je to dojemný příběh, který připomíná, jaké štěstí dnes mají ti, kteří mezi sebou soupeří jen na poli sportovním, nikoli na tom válečném.
