Zprávy → Historie21. října  2016 v 07:30  

Mořská nemoc a praní v benzinu. Před 75 lety českoslovenští vojáci připluli do Tobruku

Vlastenci zapadlí u Tobruku (archivní foto) - Foto:  Česká televize

Vlastenci zapadlí u Tobruku (archivní foto)Foto:  Česká televize

Před 75 lety nastoupili českoslovenští vojáci do obklíčeného libyjského Tobruku, který pak úspěšně bránili proti italským a německým jednotkám. Kromě nepřátelské palby je v poušti sužovalo i nehostinné prostředí a nedostatek vody. Třeba prádlo si proto prali v benzinu. Přispěli ale k tomu, že se strategicky důležitý přístav udržel v rukou Spojenců.

Českoslovenští vojáci bojovali ve druhé světové válce na západní a východní frontě i v Africe. Jejich největší bojovou akcí tam byla právě obrana Tobruku. Strategicky významný přístav hrál důležitou roli při zásobování jednotek na africké frontě. 

Češi a Slováci o Tobruk bojovali spolu se Spojenci proti německo-italským jednotkám, které území obklíčily. 

 

Českoslovenští vojáci připluli do Tobruku 21. října 1941, tedy před 75 lety. Jejich vyprávění připomněl Jaroslav Skalický

Vložit na svůj web

„Polovička na jednom torpédoborci, druhá polovička na druhém. Vyjeli z přístavu Alexandrie do pevnosti Tobruk, to znamená do prostoru, který byl kolem dokola obklopen německo-italskými vojsky s výjimkou jedné strany, a to bylo moře,“ vyprávěl před lety v rozhlase o vylodění v Tobruku Karel Klapálek, který 11. československému pěšímu praporu na Středním východě velel. 

„Torpédoborce jedou velmi rychle, vlny se převalují přes palubu, lidé mají mořskou nemoc. Teď rychle se vyložit mezi dvěma nálety, protože ten přístav byl ve dne v noci bombardován. Pilot počkal kousek na volném moři, a když ten nálet skončil, tak rychle do přístavu, honem to vyházet.“ 

Prapor se stával z šesti stovek mužů. Utekli z protektorátu a přes Balkán a Turecko se chtěli dostat do Francie a bojovat proti nacistickému Německu. Uvázli ale na Středním východě, kde v roce 1940 československá jednotka vznikla. 

Čtěte také: Pronásledování nacisty a znárodnění. Výstava ve Vídni připomíná příběhy českých šlechticů

„Já jsem věděl – mám samé zelenáče. Radil jsem, huboval jsem a jenom jsem si vždycky říkal – ještě týden, ještě dva dny, ještě den a pak už se nebojím, už to bude v pořádku,“ pokračoval Karel Klapálek. „My jsme tam přišli, neměli jsme protitankové kanony, tak se posbíraly trosky po bojišti a za pár dní se ze dvou, ze tří rozbitých kousků udělal jeden nový, který docela dobře fungoval.“ 

Čtyři litry vody na den  

Říkali jim tobrucké krysy, protože většinu času trávili zalezlí v pevnůstkách a zákopech. „Ve dnech se muselo zůstávat v těch betonových kasematech, poněvadž se tam pořád nahoře bouchalo. Voda odměřená – čtyři litry na muže na den, takže začínali nosit brady, nebylo lze se holit,“ dodal Karel Klapálek. 

Vojáci si navíc nemohli ani vyprat. „Ale když jste chtěl prát prádlo, tak jste si vzal jeden ten kanystr, nalil jste si benzin a tu košili nebo prádlo jste si do toho na chvíli jenom vymáchal. A když jste to chvíli podržel, tak za chvíli to bylo suché a čisté,“ popisuje na nahrávce z archivu Paměti národa Viktor Wellemín. 

Čtěte také: Sokol si připomíná Památný den, 8. října 1941 gestapo zatklo na 1500 jeho členů

V Africe bojoval také Josef Křístek. „Byl jsem na přední hlídce, tam bylo jenom takové nizoučké kamení, byl jsem aspoň trošičku krytý, jinak se tam nedalo nic,“ vzpomínal. 

„Do hloubky to bylo na skalisko všechno dělané. Italové tam do toho prostoru pustili minometnou palbu. Tož to bylo dost špatné, divil jsem se, že jsme se z toho dostali, že jsme nedostali přímé zásahy a nezlikvidovalo nás to. Ale předtím tam zahynul Adámek z naší čety,“ dodal. 

Při obraně Tobruku padlo 14 československých vojáků. V létě 1943 se z afrického bojiště československá jednotka přesunula do Anglie. 

Viktor Wellemín vstoupil do armády a bojoval v Tobruku - Foto: Post Bellum

Autor:  Jaroslav Skalický  (jas)

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace