Nesmělý spisovatel nebo intelektuál Vaněk. Postavy Havlových dramat mají podobný osud jako on sám
8. DÍL SERIÁLU. Václav Havel jako dramatik. Divadelní hry začal psát už v 60. letech a postihoval v nich absurditu totalitní moci. Snažil se zobrazit vyprázdněnost systému i mezilidských vztahů. Bývalý český prezident je také považován za autora prvního českého absurdního dramatu, kterým byla v roce 1963 Zahradní slavnost.
Hlavní hrdinové některých Havlových her mají s jeho osudem hodně společného. V období normalizace byl Václav Havel zakázaným autorem, přesto psal dál a hned v několika hrách se objevují postavy, které mají s jeho osudem hodně společného.
Jednou z nich je například Vaněk v Audienci. V záznamu ze 70. let hraje Václav Havel v podstatě sám sebe. Další takovou postavou je i role zakřiknutého nesmělého spisovatele Bedřicha, který se objevuje ve hře Vernisáž.
Václav Havel ve svých hrách zachycoval absurditu totalitní moci, prázdnotu systému vztahů mezi lidmi.
Na návštěvě u snobských přátel musí čelit jejich nátlaku, aby opustil disent a vyznával stejné konzumní hodnoty jako oni. Trojici takzvaných „vaňkovských moralit" doplňuje ještě hra Protest z roku 1978.
Přátelské vztahy i útěky z dohledu. Kvůli bohémskému Havlovi ochranka porušovala pravidla
Číst článek
Zkušenosti z disentu Havel vložil také do hry Largo desolato, ve které hlavní postavu trýzní nejen režim, ale i okolí, které v něm chce vidět jen hrdinu.
Prezidentství bylo pauzou
Prezidentské období přineslo Václavu Havlovi paradoxně nejdelší pauzu v jeho dramatické tvorbě. Zakončil ji hrou a také filmem Odcházení, který sám režíroval. Pro tuto hru namluvil osobité scénické poznámky a film tedy končil v typicky havlovském stylu.
„Děkuji vám, že jste si vypnuli své mobilní telefony. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Zapněte si mobilní telefony,“ dodává na konci snímku Havel.
