Šedivé monotónní paneláky s desítkami bytů patří k tváři snad všech českých měst. Jejich rychlá a relativně levná stavba řešila nedostatek bytů v poválečném Československu. První vznikl ve Zlíně na začátku 50. let. Prvního července 1955, tedy před 60 lety, se v pražských Ďáblicích nájemníci nastěhovali do prvního paneláku postaveného novou technologií.

Tento článek je více než rok starý.

15:53 1. července 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Těchto domů ale vzniklo jen několik. Stavba byla moc drahá a nebyly kapacity. Stavbaři je proto montovali z předem vyrobených panelů, které jsou všechny téměř stejné.

Dům v pražských Ďáblicích vypadá na první pohled jako zděný. Omítka je nová, v okrové barvě s hnědými pruhy. Střechu zdobí původní ladné oblouky. Byty uvnitř něj se od těch v novějších panelákách liší zejména velkými prostory.

„Byty jsou tady velké, největší místnosti mají asi 21 metrů. Je to ale asi jediná výhoda,“ řekla Věra Hajšmanová, která v domě bydlí od svých devíti let.

„Je to v podstatě taková experimentální stavba. Pokud někde například praskla voda, tak potrubí je zalité v panelech a musí se vysekávat. Jsou tady křivé zdi, kazetové stropy, které jsou nepraktické, co se týče malování. Parkety jsou vypodložené hmotou - slámou, pískem, hýbou se,“ zdůvodnila.

V domě bydlel i jeho autor architekt Miloslav Wimmer, který ale podle paní Hajšmanové před pár lety zemřel.

Pro stavbu v Ďáblicích vyvinul nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel. To znamená, že dům má železobetonovou konstrukci, do které stavbaři vlili beton.

Statici původně protestovali, protože pochybovali o dostatečné pevnosti konstrukce. Uznávaný odborník v betonovém stavitelství Stanislav Bechyně ale prokázal, že dům bude bezpečný.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít