Tma a stísněný prostor. Anna Franková se v Amsterdamu ukrývala dva roky
Chtěla být spisovatelkou už jako mladé děvče a její knížka oslovila miliony čtenářů po celém světě. Jmenovala se Anna Franková. Ve svém deníku popisuje ukrývání dvou židovských rodin v jednom domě v Amsterdamu. Vydání knížky se nedočkala. Je to právě 70 let, co zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen měsíc před jeho osvobozením. V domě, kde za války žila, je stále cítit úzkost, kterou rodiny Frankových a Pelsových zažívaly.
„Jak dobře je nám tady. Jak dobře a klidně. Nemuseli bychom si z té bídy nic dělat, kdybychom neměli tolik strachu o všechny, kdo jsou nám tak drazí a komu nemůžeme pomoci.“
„Dostávám strach, když myslím na všechny, kteří mi venku byli tak blízcí a kteří jsou nyní vydáni do rukou nejsurovějších katů, jací kdy žili. A to všechno proto, že jsou židé,“ popisovala tehdy třináctiletá Anna Franková své pocity potom, co zahlédla odvádět židy do transportu do koncentračního tábora.
Ona s rodiči a sestrou Margot a rodina obchodního partnera jejího otce se ale stačili před Němci ukrýt v upraveném zadním traktu domu za obchodem a kancelářemi firmy Otto Franka.
Anna Franková se skrývala před nacisty v domě uprostřed Amsterdamu. Před 70 lety zahynula v koncentračním táboře těsně před jeho osvobozením
Do tajného zázemí se vcházelo přes dveře schované za regálem s pořadači dokumentů. Dům, ve kterém se s pomocí několika zaměstnanců podniku rodiny skrývaly, má adresu Prinsengracht 263.
V době, kdy v domě před tajným úkrytem pracovali zaměstnanci, neseznámení se situací, museli se lidé v tajných místnostech chovat velmi tiše.
„Zadní a přední dům jsou propojené, trubky procházejí oběma domy. Lidé v úkrytu tedy nesměli pouštět vodu nebo splachovat, i kroky byly slyšet. V domě tedy platil přesný časový plán, kdy se co smí, a kdy ne,“ říká Annemarie Bekkerová ze správy Domu Anny Frankové.
Bezpečnost skrývaných závisela podle ní také na osmi lidech venku, kteří židovským rodinám pomáhali.
„Když Otto Frank požádal své zaměstnance, kteří byli i jeho přáteli, jestli mu jsou ochotni pomoci, řekli okamžitě ano. Ale samozřejmě nevěděli, jak dlouho to bude trvat a jak to bude složité. Riskovali své životy pro ukrývání svých přátel v tajné části domu,“ dodává Annemarie Bekkerová.
'Blíží se přátelé', napsala Anna. Přesto nepřežila
Anna Franková neprožívala v domě, ze kterého nemohla nikam ven, jenom tíživé okamžiky.
„Úterý 6. června 1944. Nejdražší Kitty, ‚This is D Day‘, oznámilo ve 12 hodin anglické rádio, a právem. Kitty, nejkrásnější na invazi je pro mne pocit, že se blíží přátelé. Možná, říká Margot, budu moci v září nebo v říjnu přece zas chodit do školy. Tvoje Anna,“ zapsala si Anna Franková do deníku necelé dva měsíce předtím, než obyvatele krytu objevili Němci a všechny je poslali do koncentračních táborů. Anna zemřela v Belgen-Belsenu v březnu 1945.
Před vchodem do návštěvnického centra domu Anny Frankové je asi 100 metrů dlouhá fronta. Pan Kai ze Saska-Anhaltska Deník Anny Frankové četl a považuje to za kus německé historie, o které se v Amsterdamu může dozvědět víc, i když si musí vystát hodinovou frontu.
Anna a Scott z Londýna by návštěvu domu Anny Frankové doporučili každému, koho zajímá historie a osud člověka, na kterého by se nemělo zapomenout.
Loni přivedl příběh Anny Frankové do těchto míst 1,2 milionu návštěvníků.
