V Dachau odlepí oči od mobilu i mladí. Atmosféra bývalého koncentračního tábora je tíživá, shodují se
Už nikdy znovu. Věta, která je v pěti jazycích napsaná na památníku v německém Dachau. Přesně před 70 lety popravili Američané čelní představitele bývalého koncentračního tábora. K trestu smrti odsoudili přes 20 nacistických pohlavárů v místech, kudy dnes denně prochází stovky mladých lidí. Obvykle mají sluchátka v uších a oči přilepené na obrazovkách svých telefonů. V Dachau ale zjišťují, jak moc je důležité se o historii zajímat, aby se už nikdy neopakovala.
Široká kamenitá cesta lemovaná vzrostlými topoly. Asi nejsymboličtější místo tady v Dachau. Převážná většina z asi šesti desítek stromů tady roste už od doby, kdy se mezi nimi místo davu turistů procházelo na 200 tisíc vězňů nacistického režimu.
V bývalém koncentračním táboře Dachau natáčel se studenty redaktor Matěj Skalický
Po levé i po pravé straně jsou už jenom holá místa po budovách, ve kterých vězni spali a žili. „Je tady velmi tíživá atmosféra. Člověk cítí, že ty hrůzy, které se tady děly před 70 lety, tady zanechaly určitou stopu. Je to něco až skoro metafyzického,“ říká Marek.
Spolu s ním do Dachau zavítal i Jiří: „Je tady pořád cítit hrůzná atmosféra toho, co se tady stalo. Zemřelo tady spoustu lidí a spoustu lidí tady trpělo. Nikdy jsem tady nebyl, chtěl jsem to vidět na vlastní oči a tu atmosféru poznat.“
Vidět na vlastní oči
Přestože je velmi slunečné počasí, jsou tady desítky studentů základních škol, středních škol. Učitelé totiž berou své žáky do míst, o kterých by měli vědět. „Je to velmi neutěšené a depresivní místo. Ale jsem ráda, že tu jsem, abych věděla, co se tu stalo. Nemám z toho dobrý pocit, ale táhne mne zvědavost,“ poznamenává studentka Aaliyah ze Spojených států.
Před ní stojí poslední dvě budovy z celkových dvaatřiceti, které tu původně byly. Dnes tato dvě stavení slouží jako ukázka toho, jaké hrůzy museli zažívat vězni nacistického režimu. Trpěli nemocemi, podvýživou, mučili je, vraždili.
A nadohled jsou také tři strážní věže, které si z dálky prohlížejí další americké studentky – Sharol a Megane. „Jsem ráda, že tu jsem, psaly se tu dějiny. Když jsem procházela muzeum, byl to intenzivní zážitek. Myslím, že jsem se tady hodně dozvěděla.“
Studentky jsou přesvědčené, že je důležité se dozvídat více o historii Německa. „Učíme se o ní i my v Americe. Je to velmi důležité. Možná ne všechno, ale něco tak významného, jako druhá světová válka a události, které se tu staly, to samozřejmě,“ dodávají.
Doby dávno minulé mladé lidi zajímají. Stejně jako Marek, Jirka, Aaliyah, Sharol a Megane i další studenti sem přicházejí právě proto, aby se dozvěděli o událostech, které už napořád zůstanou nedílnou součástí historie Německa.