Hokejista Liberce Stránský se pyšní magisterským titulem. Když se chce, dá se stíhat i škola, říká
Mnoho absolventů vysoké školy mezi extraligovými hokejisty nenajdete, hráč s akademickým titulem, to je spíš výjimkou. Jednou z nich je liberecký útočník Jan Stránský, člen mistrovského kádru Bílých Tygrů z uplynulého extraligového ročníku.
Jan Stránský určitě není největší extraligovou hvězdou, zcela jistě nevyhraje kanadské bodování soutěže. V jistém ohledu má ale před svými spoluhráči náskok. Vůbec si ho však nevypracoval mezi mantinely, ale ve školní lavici.
„U nás v týmu jsem jediný. Nevím ale, jak je to u ostatních týmů v extralize. Už to mám ale za sebou od loňska, takže si užívám takovou tu hokejovou volnost. Občas jsou na mě v kabině narážky – třeba když řeknu něco kostrbatě, tak mi to hráči hned omlátí o hlavu,“ říká magistr Jan Stránský.
Liberecký hokejista Jan Stránský dokázal při hokeji vystudovat vysokou školu. Musí se chtít, říká
Na soupisce Bílých Tygrů pochopitelně není vyznačený jeho akademický titul, šestadvacetiletý útočník ale skutečně zvládnul nejprve bakalářské studium na Západočeské univerzitě v Plzni, a pak to navazující na Univerzitě Karlově v Praze, konkrétně Tělesnou výchovu a sport.
A to i přesto, že nebylo zrovna snadné skloubit extraligový hokej se studiem. Jenže přezdívaný Stráňa má tohle tak nějak v povaze.
„Nejsem flink, takže jsem nikdy neměl problém, že bych něco honil na poslední chvíli. Na všechno jsem si dával pozor, protože řeším věci dopředu. Nějaké zkoušky jsem sice dělal na více pokusů, ale zase tolik jich nebylo. Prolézal jsem s průměrnými známkami,“ líčí Stránský.
Plzeňský rodák prostě vezme do ruky často místo hokejky také učebnici. Ostatně, má za to, že život není jen honbou za vstřelenými góly a rozdanými bodyčeky.
„Nepřemýšlím jenom jednostranně. Jako dítě ano, ale potom ve vyšším věku jsem viděl, jak kluci kolem mě odpadávají. Viděl jsem, že někteří nedodělali ani střední. Šanci dodělat to má každý, ale u nás to tak není. Nebyl jsem v tomto směru veden rodiči. Vždycky jsem koukal na více stran. I mně to bavilo – poznal jsem i lidi mimo hokej, získal jsem kontakty a kamarády,“ vysvětluje hokejista Liberce, který má i jednu radu na závěr:
„Myslím, že se to stíhat dá. Musí se ale chtít,“ dodává jasně.