Mrazení i nervozitu cítím, přiznává Hašek před uvedením do Síně slávy
O půl druhé v noci středoevropského času začne v Torontu vrchol několikadenního programu uvádění nových členů do tamní hokejové Síně slávy. Šestice oceněných v Hockey Hall of Fame má za sebou náročný a bohatý program, všichni už dostali prsteny i saka pro nové členy, ale to hlavní je čeká teprve v noci. Poprvé v historii se do knihy členů podepíše Čech – legendární brankář Dominik Hašek.
Už jen pár hodin vás dělí od vyvrcholení programu v Torontu. Jak se cítíte?
Teď jsem trochu unavený, včera jsme měli přeci jen větší párty. Už se těším, byli jsme se podívat, jak to tam vypadá. Už nám také ukazovali, jak to bude probíhat.
s bývalým brankářem Dominikem Haškem mluvil před uvedením do Síně slávy NHL Tomáš Lörincz
Byly poslední dny takové, jak jste očekával? Říkal jste, že představu máte, ale úplně přesně stejně nevíte.
Byl jsem jedním z těch, kteří tvrdili, že není třeba sem jezdit na čtyři dny. Stačí přijet v neděli, udělat párty a převzít ocenění. Dlouhý víkend ještě neskončil, ale ničeho nelituju. Strávil jsem tady pět dní a stálo to za to, každý den měl něco do sebe. O to víc se těším na dnešní večer.
Těsně před začátkem čtyřdenního programu jste říkal, že vám to dojde právě až v pondělí. Už cítíte mrazení?
Po těch dnech člověk pochopí, proč nás sem pozvali a proč pro nás speciální víkend udělali. Největší nervozita probíhá nyní, protože doteď to byla víc zábava. Člověk si chce večer užít, ale ví, že tam musí něco říct, půjde o ceremonii, která se neopakuje. Pro hokejistu, který ukončil kariéru, větší ocenění neexistuje. Mrazení ve mně je.
Hašek je v Buffalu legendou, přiznává jeho nástupce v brance Neuvirth
Číst článek
Když se podíváte do diskuzí, nebo na sociální sítě, tak zjistíte, že vám fanoušci v Česku hodně fandí a drží palce. Objevují se děkovné vzkazy za to, co jste pro český hokej udělal. Vzkázal byste naopak něco vy fanouškům do Česka?
Chci především poděkovat všem těm, kteří mi po celou kariéru drželi palce. Ať už to bylo v Pardubicích, Buffalu, Detroitu nebo i v národním týmu. Fanouškům chci popřát, aby měl český hokej i nadále velké úspěchy a vozil medaile. A také aby pokračovalo cítění mezi hráči a fanoušky, kvůli nim se hokej hraje. Kdyby mezi námi symbióza nebyla, tak by hráči nikdy nemohli mít z hokeje takovou radost.
