Musíte být ve střehu a mít oči i vzadu, říká Mozík po první sezoně v NHL
Hokejový obránce Vojtěch Mozík si zahrál českou extraligu v Mladé Boleslavi a Plzni. Na západě Čech slavil v sezoně 2012/2013 mistrovský titul. Vybojoval si stabilní místo v sestavě, prosadil se v reprezentaci. Ani to mu ale neusnadnilo cestu do NHL. V New Jersey Devils stál znovu úplně na začátku.
„Český hokej už bohužel nemá ve světě takový zvuk. Samozřejmě ale reprezentace mi pomohla v tom, že se na mě byli podívat skauti a díky tomu jsem podepsal s New Jersey a nakonec jsem si tam i zahrál,“ říká Mozík.
Velkou část sezony působil sice na farmě, ale v dresu New Jersey odehrál sedm zápasů a příležitosti si velmi váží.
„Každému říkám, že na začátek to není vůbec špatné, a že jsem za to strašně rád. Dávali mi za příklad, že někdo je na farmě dva nebo tři roky a vůbec šanci nedostane, takže si toho strašně moc vážím. Snažil jsem se odvádět dobrou práci a myslím, že to pak i viděli,“ vypráví obránce.
Pro zámořský hokej má rodák z Mladé Boleslavi ideální postavu. Měří 190 centimetrů a váží 92 kilogramů. Přesto se v zápasech přípravného kempu cítil mezi ostatními hráči malý.
Vojtěch Mozík odehrál v New Jersey pouze sedm zápasů, ale příležitosti si velmi váží. Jeho cílem do příští sezony je vybudovat si tam stálou pozici
„Připadal jsem si snad nejmenší a to jsem v Plzni a v reprezentaci patřil k největším. Překvapilo mě to a je to určitě ohromný rozdíl. Myslím, že skauti a všechny týmy v NHL na to koukají, chtějí urostlé hráče,“ vysvětluje.
Citelný rozdíl je i v rozměrech hřiště. V NHL je užší, tím pádem je všechno rychlejší a hráči mají méně času na rozmýšlení, na což si Mozík musel zvykat.
„Už když jsem jel pro puk a rozehrával, tak jsem musel vědět, kam budu nahrávat. Všechno je hrozně rychlé, a jakmile zaváháte, tak už to pak nenapravíte. Musíte být ve střehu a mít oči i vzadu, navíc se hraje hodně fyzičky, takže tam uděláte nějakou chybičku a někdo vás sundá,“ vysvětluje rozdíly Mozík.
První sezonu v zámoří mohl Mozíkovi usnadnit i fakt, že měl po boku českého útočníka Pavla Zachu, s nímž si mohl popovídat v rodném jazyce.
„Na začátku kempu i v Jersey jsme tam byli s Pavlem spolu a stali se z nás velký kamarádi. Byli jsme spolu měsíc na začátku a na konci. Myslím, že je to super i do příštího roku, kdyby se nám povedlo udělat tým, tak to by byla taková třešnička na dortu. Je super mít tam nějakého kamaráda,“ říká.
Třiadvacetiletý bek by v nadcházející sezóně chtěl své statistiky za mořem výrazně rozšířit. Nic jiného, než tvrdá dřina mu v tomto směru nepomůže, což si sám uvědomuje.
„Člověk na sobě musí neustále pracovat. Hokej se stále zlepšuje, takže neusnu na vavřínech. Myslím, že jsem snad ukázal, že bych na to mohl mít a že by mi mohli dát šanci vybudovat si stálou pozici v Jersey. To je můj hlavní cíl,“ uzavírá.
