Obránce Vitásek je díky účasti na světovém šampionátu hokejovým skokanem roku

31. květen 2014

Pokud by se mezi českými hokejisty po sezoně udělovalo ocenění Skokan roku, trofej pro hráče, který udělal během ročníku největší kariérní posun, byl by asi jasným favoritem na vítězství liberecký obránce Ondřej Vitásek. Ten ještě na podzim nastupoval až ve druhé nejvyšší soutěži za Benátky nad Jizerou, přes mužstvo Bílých Tygrů se ale postupně probojoval až na světový šampionát do Běloruska, kde skončil s národním mužstvem čtvrtý.

„Pomalu se mi to rozleželo v hlavě, už to vstřebávám. Ale je pravda, že ještě pořád chvílemi nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo a že to takhle proběhlo. Ale jsem za to strašně moc rád,“ přiznává Ondřej Vitásek, že teď už se mu přestává točit hlava z hokejového a hlavně tedy reprezentačního kolotoče, který se s ním roztočil v průběhu sezony.

Z Benátek se vypracoval do pozice důležitého obránce Bílých Tygrů, pak přišla pozvánka k přípravě s národním mužstvem. V té vydržel prostějovský rodák až do šampionátu a z Minsku se nakonec vracel jako platný hráč základní sestavy týmu, jenž skončil celkově čtvrtý.

„Pro mě byl zážitek už jenom to, že jsem mohl nastupovat a že jsem tam mohl být. Kulisa zápasů, město, všechno to bylo super, těžko se mi vybírá jeden nejhezčí moment. Možná to byl ale postup přes čtvrtfinále, to bylo pěkné. Já jsem ještě nikdy takhle daleko nepostoupil, takže jsem si to moc užíval,“ říká Vitásek.

Třiadvacetiletý hokejista tak jasně ukázal, že k reprezentačnímu dresu vedou různou cesty. A že ani ta jeho není nepřekonatelná. „Spousta lidí si myslí, že je to nemožné, ale jak vidíte, já jsem důkazem toho, že to jde. Samozřejmě ale musíte mít také štěstí, bez toho by to určitě nešlo. Nepamatuju si, že by se někdo během jednoho roku probojoval z první ligy až na mistrovství světa.“

Poslouchal trenéra

Návod, jak se během jediné sezony vyšplhat z farmy extraligového mužstva až k bojům o medaile na světovém šampionátu, by teď chtěl po mladém libereckém obránci asi každý prvoligový hokejista. Jenže ani sám Ondřej Vitásek netuší, co stálo u zrodu jeho herního vzestupu.

Že by snad najednou po vzoru Jaromíra Jágra začal trénovat také po nocích, nebo výrazně změnil způsob přípravy, to tedy rozhodně ne. „Popravdě ani já sám nevím. Já se vždycky snažil hrát to, co chtěl trenér, popřípadě moji spoluhráči. Prostě tak, abychom si vyhověli a nějakým způsobem to klapalo. A tohle všechno do sebe tak pěkně zapadlo, že z toho byla účast na mistrovství světa,“ říká zadák Bílých Tygrů.

A tak se stalo, že Ondřej Vitásek absolvoval svůj první velký reprezentační turnaj v kariéře. Ani z pozice zelenáče ale tendenci vykat a klanět se hokejovým osobnostem Jágrovi nebo kouči Růžičkovi neměl. Vždyť už v liberecké kabině se potkával s další hráčskou legendou.

„Měl štěstí, že jsem hrál v extralize s Méďou (Petrem Nedvědem) a s dalšími velikány. To mě trochu otrkalo, takže jsem teď nebyl tak vyjukaný. Méďa toho taky hodně dokázal, hrál spoustu let v NHL a je to pan hráč,“ dodává Ondřej Vitásek, který by teď měl právě po odchodu Petra Nedvěda patřit jako účastník mistrovství světa k tahounům Bílých Tygrů.

autor: David Nyč
Spustit audio