Trenéři debatovali o budoucnosti hokeje
Dlouhých 13 let trvalo, než se povedlo dát dohromady tu nejsilnější možnou sestavu pro debatu o další etapě spolužití evropského a zámořského hokeje. Dějištěm ostře sledovaného summitu bylo v minulém týdnu Toronto a témata probíraná na čtyřdenním jednání by vydala na samostatnou publikaci.
Pro tuto chvíli si povšimněme alespoň jednoho sympaticky znějícího doporučení, které by se dalo definovat takto: Nežijme v izolaci! Pomáhejme hokeji tím, že spolu budeme komunikovat!
„Všichni byli vyzváni, aby okamžitě spolupracovali, aby nikdo nezůstával uzavřen. Aby vědomosti o hře, které mají Švédi, Rusové, mají v Kanadě, máme my, abychom si je vyměňovali, takže to bylo nastartováno okamžitě,“ pochvaluje si Slavomír Lener, který na summitu v Torontu hájil barvy Mezinárodní hokejové federace.
Ani v té chvíli ale nepřestal být šéftrenérem Českého svazu a mohl tedy mít dobrý pocit z toho, že dokázal o pár měsíců předběhnout dobu a po svém jarním nástupu do funkce přichystal pro trenéry v tuzemsku jakési hokejové desatero, při jehož sestavování využil svých zahraničních zkušeností a kontaktů.
Desatero je pružné
„To desatero, které já jsem uvedl, je záležitostí, která je pružná, kterou budeme doplňovat a můžeme některé věci i pozměnit. Chceme se věnovat především dynamice, protože to je světový trend na místo vytrvalosti.“
„Stejně tak, když se podmámena činnost na ledě, abychom byli konkrétní. Je to bolest našeho hokeje, že spousta akcí končí mimo branku, takže tlačíme na trenéry, aby to dělali v každém tréninku. Jsou na to cvičení, aby to nedělali jednou za týden nebo 14 dní, ale aby to dělali denně.“
A jsou i další více či méně opomíjená písmenka hokejové abecedy, na která se Slavomír Lener a jeho pomocníci ze sportovního oddělení hokejového svazu snaží upozornit učenlivé trenéry v českých klubech.
Chybí fyzická příprava v sezóně
„Je dním z bodů toho desatera je fyzická příprava během hlavního období. To znamená pracovat na fyzičce. V tomhle jsme myslím zaostali za světem. V mnohých klubech to končí před závodním obdobím, to znamená v srpnu a jak začne sezóna, tak se řada hráčů věnuje síle mimo led jen jednou v týdnu. Kdežto v Americe, v kanadě, ve Švédsku, ve Finsku je to denní záležitost.“
Jak se ukazuje - trenérů majících dobrou vůli a chuť hledat inspiraci kolem sebe a přemýšlet o zdánlivě už dávno objevených hokejových pravdách, není málo.
Doufejme, že čas bude pracovat pro ně a že využijí svojí početní převahy nad těmi, jejichž filozofie se dá vyjádřit asi takto: Žijeme v zemi úřadujících mistrů světa a víme toho dost, než aby nám někdo chytrý musel radit.
