Brazilská capoeira, tanec a boj, je na seznamu kulturního dědictví UNESCO

Světová organizace pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO zapsala na seznam světového kulturního dědictví brazilskou capoeiru - něco mezi bojovým uměním a tancem. Tuhle podívanou provozují dnes spolky ve 150 zemích světa. Trénují na náměstích i v tělocvičnách. Příznivce má capoeira i v České republice. Vznikla ale v Brazílii, mezi otroky dováženými z afrického kontinentu. Často jejich cesta vedla přes přístav a někdejší hlavní město Salvador.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Místní předvádějí turistům v Salvadoru bojové umění capoeiru. Není to žádná škola capoeiry, mládež si spíš příležitostně přivydělává

Místní předvádějí turistům v Salvadoru bojové umění capoeiru. Není to žádná škola capoeiry, mládež si spíš příležitostně přivydělává | Foto: David Koubek | Zdroj: Český rozhlas

Slunce rozpaluje dlažební kostky na náměstí obklopeném barokními kostely. Dva muži proti sobě střídavě vykopávají, aniž by se dotkli či dokonce zranili. Otáčejí se na nohách, pohupují se a dělají doslova artistické kousky. Kolem další tři, ti je doprovázejí na zvláštní hudební nástroje. Všichni do půl těla. Černou kůži mají lesklou od potu.

„Capoeira je tanec a boj. Současně tancujete, ale zároveň bojujete. Právě tak to dělali otroci na plantážích cukrové třtiny. Bylo to tedy původně bojové umění, ze kterého se pak vyvinula capoeira," říká mistr King Kong, jeden z učitelů capoeiry ve městě Salvador ve státě Bahía.

Přehrát

00:00 / 00:00

O fenoménu capoeiry mluvil zpravodaj David Koubek

Právě tudy proudili do Brazílie ještě do 19. století otroci z Afriky. Proti otrokářům se příliš nebouřili - beze zbraní neměli šanci. Někteří ale utíkali, a hlavně mezi nimi se rozšířil způsob obrany a boje.

Capoeira odolala zákazům

Po zrušení otroctví a brzy i zániku císařství, mladá republika capoeiru zakázala. Tak, jak je známá dnes, vznikla až později. Hlavním průkopníkem byl mistr Bimba - právě ze Salvadoru.

„Existuje takzvaná regionální capoeira mistra Bimby, a pak angolská kapoeira, mistra Pastinhi. Jsou to dvě rozdílné varianty. Angolská se drží víc tradic, pohyby jsou víc při zemi. A pak takzvaná regionální, tam jsou pohyby vyšší, víc připomíná bojové umění."

„Hlavním hudebním nástrojem capoeiry je berimbau. Je doprovázený dalšími nástroji, tamburínou a bubny atabaque. Ale právě berimbau přenáší na hráče capoeiry energii.“

Kontrmistr Bira představuje zvláštní nástroj, který má také kořeny v Africe. Je to jakýsi dlouhý luk, tyč se strunou a částí tykve, která šíří zvuk - kamínek - pražec, kterým se „ladí" a jakási palička, která se drží společně s chrastítkem caxixi. Další nástroj představuje Charles.

„Tohle je atabaque. Normálně se hraje na jeden - ale v rituálech candomblé, což je africké náboženství, které tady má svůj domov, používáme tři.“

Tanec přináší i vzdělání

Capoeira je dnes známá po celém světě. A s ní se šíří i informace o brazilské kultuře, lépe řečeno o afrobrazilské. Na cesty je s sebou berou mistři a další učitelé. Stejně jako Charles:

„Nám zase capoeira přináší vzdělání. Já sám jsem byl v 7 zemích, domluvím se třemi jazyky: nenaučil jsem se je ve škole, ale díky capoeiře. Dnes hraju, zpívám, doprovázím capoeiru - je to moje srdeční záležitost," říká Charles.

A zápis na seznam UNESCO jeho hrdost jen prohloubí.


Zvětšit mapu

David Koubek, mkp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme