Čínská filharmonie v Praze zahraje Wagnera i čínskou lidovou operu

Čínská filharmonie v BerlíněFoto:  Reuters

V České republice dnes poprvé vystoupí Čínská filharmonie, která je v hudebních kruzích považována za absolutní asijskou špičku. Hudebníci pod taktovkou dirigenta Lunga Jüe zahrají ve Dvořákově síni pražského Rudolfina například předehru k Wagnerově opeře Tannhäuser nebo Čtyři roční doby argentinského skladatele 20. století Ástora Piazzolly.

To, jak může hudba evropské tradice interpretovaná čínským orchestrem zapůsobit na zdejší posluchače, záleží podle vedoucího redakce vážné hudby stanice Vltava Petra Vebera na úhlu pohledu. 

„Pokud budeme uvažovat o tom, že jsou skutečně z jiného světa, pak je jejich pojetí evropské nebo západní hudby velmi zajímavé a možná obdivuhodné. Pokud bychom k tomu přistupovali velmi přísně s porovnáním k našim zvyklostem interpretace naší hudby, tak samozřejmě to má jistá specifika. To pochopení nemůže být stoprocentní,“ říká. 

Vystoupení čínských filharmoniků je tedy podle Vebera možné vnímat jako kuriozitu, ale i rozšíření obzorů a obohacení. On sám by nicméně poslouchal Wagnerovy skladby raději od evropského orchestru. 

V Rudolfinu by dnes měla zaznít také část hudební složky čínské lidové opery Opilá konkubína. Podle Vebera se jedná o raritu na evropských pódiích, i když se nejspíš dočká jistých úprav:  

„Dá se čekat, že to asi bude aranžmá, které se bude chtít přiblížit trochu tomu evropskému cítění. Pokud to bude skutečně hrát celý orchestr, tak to bude vlastně z hlediska čínské tradiční hudby netypické. Bude to patrně úprava pro naše uši, tedy úprava symfonická.“ 

Čínská lidová opera je totiž velmi komorní hudební záležitostí, kde zazní jen několik bicích a dechových nástrojů, vysvětluje dále Veber.  

Čínská filharmonie má široký repertoár, ve kterém se kromě čínské hudby objevují také skladby evropské a jihoamerické. Zatímco západní orchestry se spíše specializují jen na evropskou hudbu, asijské se prý snaží o větší rozmanitost. 

„Přicházejí s tím, co je jim vlastní, ale také usilují o to, aby kulturně ovládli dědictví, které zatím znali pouze z podání těch hostujících. Čili to je obrovská energie, která tam je,“ uvažuje Veber. 

Dodává, že řada mladých čínských hudebníků vyráží studovat na evropské vysoké školy a za mohutnou oblibu klasické hudby v Číně může i úspěšný pianista Lang Lang. Učit se prý ale může i Evropa od Asie.  

„Především se můžeme inspirovat u asijských hudebníků v jedné věci, a to je jejich píle a úsilí dosáhnout toho, čeho chtějí. To je ostatně asi ale vlastnost, která patří vůbec k této části světa, známe to vlastně i z Japonska,“ myslí si Veber.