Koncert v Obecním domě připomene tvorbu skladatele Vadima Petrova
Melodie ke kreslenému Krtečkovi nebo hudba ke Krkonošským pohádkám jsou asi nejznámější hudební počiny českého skladatele Vadima Petrova. Rodák ze Žižkova napsal za život přes 1400 skladeb. Vedle filmu psal hudbu i pro televizi, divadlo nebo pro Český rozhlas. Tvorbu 82letého skladatele dnes večer připomíná koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. A zazní na něm mimo jiné i známá melodie z Krkonošských pohádek.
Obraz, ve kterém Krakonoš s obří dýmkou překračuje maketu nejvyšších českých hor, provázel dětstvím několik generací. Hudbu k příběhům Anče, Kuby, hajného a Trautenberka složil skladatel Vadim Petrov. Skládalo se mu lehce, protože k Podkrkonoší měl od dětství velmi úzký vztah.
„Maminka pocházela z Podkrkonoší, dědeček se mnou chodil po horách – to na mě ohromně zapůsobilo. A když přišla paní režisérka Jordánová, abychom vytvořili tento seriál, byl jsem nadšený a uložil jsem do toho všechny svoje osobní vzpomínky,“ vypráví skladatel.
Hudbu ale nevytvářel jen k hraným pohádkám a filmům, ale i k animovaným seriálům. Nejvíce z nich se proslavil Krteček Zdeňka Millera. Krtkovu rozvernou melodii si nebroukají jen děti v Česku, ale i v Jižní Americe, Japonsku nebo Austrálii.
Koncert ve Smetanově síni Obecního domu připomene tvorbu skladatele Vadima Petrova, který mimo jiné napsal kolem 500 filmových melodií
S autorem Krtka Zdeňkem Millerem se Vadim Petrov dlouho přátelil. Jak říká, jejich přátelství inspirovalo nejen Krtkovy příběhy, ale i samotnou hudbu.
„My jsme si velice rozuměli. V mládí jsme byli dokonalí uličníci, a když řeknu, že jsem byl Žižkovák, tak už nemusím vůbec nic vysvětlovat. Víte, a to je ten Krteček, který umí dělat lumpačinky, ale má rád zvířátka, všechno pro ně obětuje, jen aby ten konec byl dobrý. A to se nám v symbióze podařilo vytvořit, protože jsme do Krtečka vložili vlastně sebe.“
Vadim Petrov za život vytvořil kolem 1400 skladeb a hudba k filmům z nich tvoří jen malou část. Napsal přes 200 písní a šansonů a také dvě desítky symfonických děl pro velký orchestr. Psal ale také hudbu scénickou a rád a hodně tvořil také pro Český rozhlas. Dodnes vzpomíná na to, jak v něm začínal.
„Tehdy byl šéfrežisér pan Bezdíček a ten se na mě chvilku díval a potom říkal: No tak chlapče, víte, já to s vámi zkusím. Tak to se mnou zkusil a já jsem potom vydržel dělat v rádiu už nepřetržitě 50 let,“ říká Vadim Petrov.
Hudbě se věnoval už od šesti let. V Praze absolvoval konzervatoř i Akademii múzických umění. Když dostudoval, sám jednu školu - dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka - v Praze založil. Vydobýt takovou instituci ale nebylo na konci padesátých let jen tak.
„Když jsem svému šéfovi řekl, že tu školu založím, tak mi řekl, že mě vyhodí, že žádné kapitalistické móresy tady trpět nebudou. Jak jsem Žižkovák, tak jsem si automaticky postavil hlavu a ta škola nakonec byla vzorem. Dneska se o tom bohužel ani nemluví, že podle této školy vznikla škola v Maďarsku, Rakousku, západním Berlíně.“
V dobách normalizace pak Vadim Petrov učil mládež s vadami zraku na Konzervatoři Jana Deyla. Svět mezi světlem a tmou pro něj znamenal velkou inspiraci.
„Psal jsem pro ně různé písně, různé sbory, dokonce se vytvořilo výborné pěvecké kvarteto. A když ho slyšela zpívat paní Markéta Zinnerová, napsala pro něj scénář k filmu Chvíle pro píseň trubky, pan režisér Ráža ho natočil a výsledek byl ten, že film vyhrál hlavní cenu v Monte Carlu.“
Po mnoha letech práce se dnes večer Vadim Petrov dočká prvního uceleného koncertu. Ve Smetanově síni Obecního domu zazní třeba Beskydská epizoda, Chvíle pro píseň trubky, ale třeba i slavná Krkonošská pohádka.
