Překrásná hudba, fantastický výkon zpěváků. V New Yorku se tleskalo Dvořákově Rusalce
Výpravné kostýmy, dechberoucí scéna a výborné pěvecké výkony - to byla premiéra nového zpracování Dvořákovy Rusalky v newyorské Metropolitní opeře. Zpravodajka Českého rozhlasu ve Spojených státech Lenka Kabrhelová zjišťovala, jak se účinkujícím a divákům líbila.
Romantické dílo Antonína Dvořáka se vrací na scénu prestižní Metropolitní opery v hvězdném podání. Titulní role Rusalky patří lotyšské sopranistce Kristine Opolaisové, která - jak řekla Českému rozhlasu - poetice Dvořákovy hudby zcela propadla. "V minulém životě jsem musela být Češka, Dvořákova hudba ke mně neobyčejně silně promlouvá," usmívá se sopranistka.
Metropolitní opera v New Yorku uvedla premiéru Dvořákovy Rusalky. Více si poslechněte v reportáži Lenky Kabrhelové
Role hrdinky, která chce poznat skutečnou lásku a vydá se z čistého světa pohádkových bytostí do komplikovaného a proradného světa lidí, nastartovala před lety její kariéru. To ale podle Kristine není jediný důvod, proč k ní má tak vřelý vztah. "Nedokážu vysvětlit, čím to je, ale když zpívám Rusalku, je to pro mne, jako když se očistím od všeho špatného, co lidé dokážou dělat. Všichni v sobě máme temné stránky, ale tahle opera ze mě dělá lepšího člověka," říká Kristine Opolaisová.
Nové zpracování opery přenáší publikum do nadpřirozeného a fantastického světa přímo uprostřed New Yorku - po nebi doslova pluje měsíc, z Hastrmanova rybníka stoupá zlověstná mlha. Kostýmy a kulisy pobízejí fantazii i emoce.
Režisérka Mary Zimmermanová vysvětluje, že se Rusalku snažila pojmout tradičně, ale zároveň ji i ozvláštnit právě prostřednictvím scény. "Rusalka je nekonečný příběh touhy po něčem, co nemůžeme mít a když se nám to povede získat, neodpovídá to našim představám. Je to příběh o tom, že touha nás může vést až do temných míst. Je to příběh o lidské povaze, i když je Rusalka vodní stvoření," vysvětluje Mary Zimmermanová.
Poprvé zpívala Rusalku Dvořákova obdivovatelka Beňačková
"Je to nádherné představení. Dvořákova hudba je překrásná, zpěváci podávají fantastický výkon. Perfektní jsou kostýmy i scéna. Myslím, že je to ideální způsob, jak hlavně u mladých lidí podnítit zájem o operu," je přesvědčená jedna z divaček, Jean Harperová.
"Jsem nadšená, je to překrásné představení. Mnohokrát jsem viděla i předchozí inscenaci Rusalky a podle mne je nové zpracování skvělé. Fantastické jsou kostýmy a barvy. V druhém dějství je skvělý kontrast mezi ohnivými červenými a oranžovými šaty lidí, které zdůrazňují lidskou vášeň a bledě modrou studenou barvou Rusalčina kostýmu, který zachycuje její neschopnost cítit lidské emoce. Je to zdrcující, ubohá Rusalka tak chce být člověkem a nemůže se jí to povést," chválí inscenaci další návštěvnice Metropolitní opery Jeanne Andrewsová.
Ředitel Metropolitní opery Peter Gelb považuje Rusalku za jedno z nejdůležitějších operních děl. Jak připomíná, dlouhou dobu byla - podle něj - nespravedlivě opomíjená, přestože Dvořák je vzhledem ke svému působení ve Spojených státech známý a obdivovaný skladatel. Poprvé měla Rusalka v Metropolitní opeře premiéru až v roce 1993 - se sopranistkou Gabrielou Beňačkovou v hlavní roli.
„Před dvaadvaceti lety jsem v Metropolitní opeře poprvé uváděla Rusalku nejen v Metropolitní opeře, ale také v Americe. To bylo pro mě největší štěstí a největší úspěch, který jsem mohla mít, protože Rusalka je moje oblíbená role. Je úžasně napsaná. Je to Dvořák, kterého miluju. Fakt je skvěle napsaná, stejně jako jeho Requiem, Biblické písně a všechno, co existuje, je božské,“ popisuje sopranistka Gabriela Beňačková, která přijela do New Yorku na premiéru nového nastudování opery.
Američané považují Dvořáka za svého
Velkým milovníkem Dvořáka je i dirigent nového provedení Rusalky Mark Elder. "Rusalku jsem dirigoval před mnoha lety v Londýně. Od té doby, od počátku 80. let, se stala po celém světě milovaným a oceňovaným operním dílem. Pro mě osobně je to výjimečný zážitek - spojení slavného pohádkového příběhu, který existuje v tolika kulturách, s postwagnerovským mistrovstvím Dvořáka. Jeho hudba je neuvěřitelně barvitá, rytmická a živá, ale zároveň v sobě má i temnotu a obrovskou hloubku. Milovat ji bude vždy i orchestr, Dvořák napsal skvělý part pro každého - sám byl houslistou, hrál v orchestru, takže věděl, jak je to důležité. A hlavně měl obrovský dar pro melodii, v tom se mu nikdo nevyrovná," je přesvědčený britský dirigent Mark Elder.
Teprve podruhé v historii uvede Metropolitní opera v New Yorku Dvořákovu Rusalku
Číst článek
Stejně vřelý vztah mají k Antonínu Dvořákovi i mnozí Američané, kteří ho vzhledem k jeho působení ve Spojených státech berou tak trochu za svého. Podle muzikologa Michaela Beckermanna z Newyorské Univerzity měl Antonín Dvořák pro Spojené státy zásadní význam.
"Dvořák byl hrdina. Byl skromný, nikomu se nepodbízel, byl ochotný stát si za tím, čemu věřil, i když to pro něj mohlo mít nepříjemné důsledky. V porovnání se svými hlavně americkými současníky byl velmi pokrokový. K progresivním lidem patřila i Jeanette Thurberová, zakladatelka první konzervatoře, která sem Dvořáka přivedla. Vytvořila ji s revoluční myšlenkou, že bude podporovat studium žen a černošského obyvatelstva. A proto přijala jako ředitele i Dvořáka, který pak v americké hudbě nechal nesmazatelný otisk - kombinoval legendy původních amerických národů s afroamerickými melodiemi, bylo to něco naprosto výjimečného pro historii Spojených států, ale i dějiny evropské hudby," soudí profesor Michael Beckerman, podle něhož Dvořákova poctivost, pracovitost a otevřenost vůči všem lidem, nehledě na jejich původ či vliv, nechaly v americké společnosti důležitou stopu.
