Báseň Přetékající pohár napsal Gellner v roce 1901 a byla součástí jeho patrně nejslavnější sbírky Po nás ať přijde potopa.

Bylo mu dvacet let a ve zdánlivě jednoduchých básničkách poukazoval na pokrytectví. Byl mezi českými básníky své doby prvním, který se nebál do poezie vkládat dnes už běžné obraty.

František Gellner vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, pak se pokoušel studovat techniku ve Vídni a báňskou akademii v Příbrami. Ani tu ale nedokončil.

Po půlročním pobytu v Mnichově, kde studoval malířství, přesídlil do Paříže a začal dodávat karikatury do novin. V roce 1911 se usadil v Brně a stal se redaktorem Lidových novin.

Coby 33letý narukoval 16. července v Mladé Boleslavi jako záložník k zeměbraneckému pluku, který měl zasáhnout do bojů na východní frontě mezi prvními. I tady se choval jako buřič.

„Láduje-li Gellner, obrací pušku na všechny strany a prohlíží ji způsobem, jakým by asi podělaný člověk zkoumal své spodky,“ popsal pamětník jeho zacházení se zbraní.

Básník se svým plukem zasáhl do bojů u Lvova. Koncem srpna a začátkem září roku 1914 se tu odehrály dvě krvavé bitvy. Z původních 1600 mužů zůstalo jen 600. Když rakousko-uherská armáda ustupovala, 13. září se přišlo na to, že František Gellner mezi vojáky není.

Básník byl prý k smrti unavený dlouhým pochodem a lehl si za prudké ruské dělostřelecké palby do příkopu a prohlásil, že dál už nemůže. Zabalil se do svého vojenského pláště a „očekával svůj osud", jak později vyprávěli jeho spolubojovníci.

Michaela Vetešková, mad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít