Od smrti prvního českého pábitele Bohumila Hrabala uplynulo dvacet let

Napsal desítky románů a povídek, které si Češi zamilovali. V době totality jeho slova přepisovali ručně a na strojích, aby je mohli šířit a číst. Hrabalovu specifickému jazyku ale rozuměli dobře i za hranicemi, jeho knihy se překládaly pro čtenáře ve Francii, Británii nebo ve Švédsku a v mnoha dalších zemích. Za vším rozjímavým pozorováním stál, možná často spíše seděl u piva. Do českého jazyka vnesl pojem 'pábení'. Od jeho smrti uplynulo přesně 20 let.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bohumil Hrabal, 1985

Bohumil Hrabal, 1985 | Foto: Hana Hamplová | Zdroj: Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0,©

V roce 1971 na zahradě své chaty v Kersku napsal jeden ze svých nejčtenějších textů Obsluhoval jsem anglického krále. V podtitulu stálo, že kvůli tomu, že ho nikdo nenavštívil, vznikla novela za 18 dní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na Bohumila Hrabala i na jednu z postav jeho románu Harlekýnovy miliony - svého dědečka Václava Kořínka - vzpomíná spisovatelka Pavla Loucká.

Spisovatel Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v Brně. Příjmení získal po adoptivním otci, původně se po matce jmenoval Kilián. Vyrůstal v pivovarech, kde jeho otec správcoval, a celá rodina bydlela. Po maturitě na nymburské reálce, kterou s obtížemi dokončil, studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia vinou okupace a zavření vysokých škol nedokončil. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, balič starého papíru nebo kulisák. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. Často navštěvoval pivnici U Zlatého tygra, kde čerpal inspiraci. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce.

Svou literaturu kořenil Bohumil Hrabal hovorovou češtinou a často se inspiroval v hospodách, především ve své domovské pivnici na Starém Městě U Zlatého tygra. „Tito mí lidé si nikdy nemůžou přát, aby byla nějaká válka, protože by večer nemohli jít do hospody. Vycházím z toho, jak lidé hovoří v hospodách, jak dovedou porušovat jazykové konvence, jak proti spisovnému jazyku staví právě svůj hovor, i své slangy a své argoty. Tím bych řekl, že má literatura přináší jisté ozvláštnění,“ řekl Bohumil Hrabal pro Český rozhlas o svém psaní v roce 1989.

Hrabal se vedle literatury celý život zajímal také o výtvarné umění, spisovatelem z povolání se stal mimo jiné až ve svých téměř padesáti letech. „Ti mí nejbližší byli téměř vždycky velcí malíři. Ti mě učili a uměli mě uvádět do světa Maneta nebo Cézanna,“ zamýšlel se u mikrofonu.

Muž s igelitkou

Dobře se znal s básníkem a výtvarníkem Jiřím Kolářem nebo s malířem Vladimírem Boudníkem. Mezi jeho blízké přátele patřil také spisovatel Arnošt Lustig. „Hrabal byl boží dítě. On všechny cenné věci jako peníze nebo pas nosil v igelitce,“ vzpomínal na svého přítele pro rozhlas Lustig v roce 2006.

„Čekali jsme s kamarádkou na pana Hrabala. On nás sice viděl, ale dělal, že nás nezná a hlasitě volal, až se lidi otáčeli: Jděte pryč! Neobtěžujte! Já vás vůbec neznám! ...Když na vás milovaný autor takto docela neomaleně volá, co uděláte? Já jsem volal také: To mně povídejte, pane Hrabale, že dva takhle tlustý lidi si nepamatujete. A on se začal smát a rozhovor jsme natočili. A potom, že je obezita škodlivá,“ vzpomíná s úsměvem na Hrabala také dlouholetý moderátor a redaktor Českého rozhlasu Vladimír Bernášek.

Záhadná smrt

Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 po pádu z okna v Nemocnici Na Bulovce. Dodnes není jasné, zda šlo o sebevraždu nebo o nešťastnou náhodu, kterou policie tehdy událost uzavřela.

Bohumil Hrabal | Foto: Česká televize

V libeňské Grabově vile k výročí spisovatelova úmrtí začíná výstava "Kdo jsem. Bohumil Hrabal: spisovatel - Čech - Středoevropan." Návštěvníky bude hostit do 5. března 2017.

Text vznikl pro stanici Český rozhlas Plus.

Zuzana Filípková, Kateřina Tesařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme