Vychází první politický životopis Václava Klause
Politický analytik Jiří PeheFoto: Katarína Brezovská
Asi jen těžko by se hledal v české polistopadové historii člověk, který výrazněji ovlivnil podobu tuzemské politiky než současný prezident Václav Klaus. Je proto možná s podivem, že o tomto muži nevyšlo už mnoho obsáhlých studií či životopisů. Tento deficit se rozhodl zaplnit politolog Jiří Pehe, který dnes křtí knihu Klaus - Portrét politika ve dvaceti obrazech.
„Ke svému údivu jsem zjistil už před několika lety, že o Václavu Klausovi, což je podle mě nejvýraznější politická postava polistopadového vývoje, nevyšla žádná kniha. Čekal jsem, že se toho ujme někdo jiný, ale nestalo se, tak jsem se rozhodl, že u příležitosti dvacátého výročí jeho působení v politice takovou knihu napíšu,“ vysvětluje Jiří Pehe.
Politolog Jiří Pehe hovořil v Ozvěnách dne o své knize Klaus - Portrét politika ve dvaceti obrazech
Každý z dvaceti obrazů představuje jeden rok Václava Klause v politice. Pehe podle svých slov nechtěl jako politolog psát soudobou historii, z každého roku proto vybral jedno ústřední téma, které definovalo Klausovu politickou kariéru.
Ačkoliv Pehe patří dlouhá léta mezi kritiky Václava Klause a jednoznačně mu oponujete například v otázce dalšího směřování evropské integrace, při psaní se tím prý nenechal ovlivnit.
„Původně jsem knihu nechtěl psát především právě proto, že jsem známým kritikem Václava Klause, ale jak jsem se ponořil do studia jeho politického počínání během těch dvaceti let, tak jsem za prvé některé svoje názory korigoval, za druhé mě to vedlo k tomu, že jsem byl nucen podat mnohem ucelenější obraz Václava Klause,“ říká Pehe.
Jak přiznává, psaní knihy ho přivedlo k jasnějšímu pohledu na Václava Klause: „V některých věcech vidím určitou kontinuitu názorů, které jsem dříve nevnímal. Konkrétně jsem měl vždy za to, že Václav Klaus se proměnil v euroskeptika někdy v polovině 90. let a pak jeho euroskeptický postoj sílil, ale podíváte-li se na jeho myšlenky už ze začátku 90. let, tak tam vidíte jasnou osu, která má určité filosofické podloží. Takže není možní říkat, že to vše bylo účelové, jak se někdy tvrdí.“
