Neudrží rovinu, trenéři do něj bouchají tyčí. Nevidomý plavec Smrčka reaguje humorem
Při svém prvním startu na paralympijských hrách obsadil nevidomý plavec Miroslav Smrčka šesté místo, ani to mu ale náladu nezkazilo. 53letý muž, který nebyl daleko ani k olympijské účasti před 32 lety, je výrazný svým humorem. Brání se jím i neortodoxním avšak nutným tréninkovým metodám.
„Není na mě vidět, že jsem slepý, to jsem docela rád,“ usmívá se nevidomý plavec Miroslav Smrčka. Před týdnem ho reportér Českého rozhlasu Pavel Petr na Kapverdských ostrovech poprosil, zda ho nevyfotí u vládního speciálu. I situaci hrozící trapasem ale sportovec obrátil v žert.
Na Miroslavu Smrčkovi na první pohled není vidět, že před pěti lety přišel o zrak. Přesvědčil se i reportér ČRo Pavel Petr
O zrak přišel před pěti lety, přesto nepřestává rozdávat úsměvy na všechny strany. „Když vás někdo přetáhne několikrát denně klackem, tak vám nic jiného nezbývá,“ směje se.
Zmíněným klackem je teleskopická tyč. Trenéři ji ale nepoužívají proto, aby zkušeného matadora trestali za špatné výsledky nebo neplnění povinností v přípravě.
„Jsem jediný, kdo si může dovolit do něj bouchat. Jsem na obrátkách a další trenér je na dohmatu. Máme čtyřmetrový teleskopický prut s tenisákem na konci. Při znaku ho bouchnu do čela, při kraulu a prsou do zátylku,“ vysvětluje jeden z trenérů Petr Budínský.
Spolupráci si už oba v Riu vyzkoušeli. V závodě na 100 metrů znak z toho bylo šesté místo v rozplavbě.
„Vždycky je to odvislé od štěstí. Jak jsem slepý, tak se mi nedaří udržet rovinu. Když selžu, třeba narazím do dráhy nebo udělám špatně obrátku,“ je to dost markantně znát.
Olympijskou atmosféru zažívá třiapadesátiletý plavec v Riu poprvé, přitom k ní měl blízko už před 32 lety. Jako zdravý měl velkou šanci startovat na olympijských hrách 1984.
„Byl jsem v širší nominaci. Bohužel nám to to tehdy překazila vláda Sovětského svazu a jeli jen Rumuni. Tady je to jiná situace, příjemná a milá. Až teď si uvědomuji, kam jsme se vlastně dostali,“ říká Miroslav Smrčka.
