Legendární komentátor Vladimír Vácha slaví 80. narozeniny
Vladimír Vácha se dnes dožívá úctyhodného věku 80 let, k čemuž mu za celou redakci Radiožurnálu srdečně blahopřejeme. V rozhlase začal pracovat v roce 1953, od 60. let pak působil v televizi. V roce 1969 komentoval na hokejovém mistrovství světa ve Švédsku slavné zápasy, kdy výběr Československa dokázal dvakrát porazit Sovětský svaz, a i když ze šampionátu nakonec přivezl bronzové medaile, byl doma oslavován, jako by turnaj vyhrál.
Velkou skvrnou na úspěchu ale byl incident na Václavském náměstí, který vyvrcholil rozbitím výlohy sovětského Aeroflotu. Událost se podepsala i na kariéře Vladimíra Váchy, který byl obviněn z podněcování nepokojů ve svých reportážích a nakonec skončil jako zaměstnanec garáží. Pomocnou ruku mu v roce 1983 podala fotbalová Slavia, kde Vácha působil jako sekretář. Po roce 1989 se konečně opět mohl vrátit k novinářskému řemeslu a stal se vedoucím sportovní redakce Radiožurnálu.
Rozhovor s Vladimírem Váchou v den jeho 80. narozenin připravil současný vedoucí sportovní redakce Miroslav Bureš.
M. B.: K takovým smutnějším obdobím tvojí kariéry patřilo, když jsi na začátku sedmdesátých let musel odejít z televize po té známé větě z roku 1969 z hokejového mistrovství světa ve Stockholmu...
V. V.: O Stockholmu toho bylo řečeno už tolik, že se bojím, že bych se mohl opakovat. Zkrátka, vysílali jsme onen památný zápas, kdy jsme porazili Sovětský svaz 4:3. My jsme tehdy ve Stockholmu měli před posledním utkáním se Švédskem, byli jsme tehdy na hotelu. Já jsem říkal, že v neděli hrajeme se Švédskem, tak dneska nejdeme na večeři, sedneme si na pokoji, navečeříme se tam a podíváme se na televizi.
Pustili jsme televizi, jejich televizní noviny a jejich první obrázek v 19 hodin byl z Prahy a ukazoval nepokoje na Václavském náměstí, rozbití výlohy Aeroflotu. No a já jsem tehdy vycítil, že se něco děje, tak jsem říkal: „kamarádi, cítím vůni pohřebních svícnů," a ono to tak skutečně bylo.
Pak jsme slavně přijeli do Prahy na Ruzyni, to je nezapomenutelné. Všechny ty transparenty, kdy lidi vítali naše hokejisty: „Vítáme vás, kluci, zpátky, děkujeme za ty pátky. Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stojí za to." Protože jsme dvakrát porazili Sovětský svaz.
Ovšem pro mě to znamenalo, že jsem byl pozván před komisi, která rozhodovala o tom, co jsme vlastně odvysílali. Podle nich jsme to byli my, kdo to Václavské náměstí rozbouřil. Takže komise přehrávala magnetofonový záznam té reportáže asi šestkrát nebo desetkrát, už ani nevím. Já jsem říkal, že tam bude pořád to samé, leda ta věta. Ta se nenašla, udělali záznam, že se jednalo o reportáž přiměřenou tomuto utkání, nicméně mi to stejně nepomohlo.
M. B.: Jednu větu ti přeci přišili ... která to byla?
V. V.: „Tak to doma dobře oslavte," ale důležité bylo to: „Však vy víte jak." Protože to snad měl být ten signál, aby bouchli do Aeroflotu. To bylo všechno, jinak dneska už jsou známa taková fakta, že se ví, že ten malér byl připravený dávno před Aeroflotem. To už nemá cenu opakovat, to už je historie.
Láďo, s tebou by se dalo samozřejmě povídat dlouhé hodiny. Jsme moc rádi, že jsme tě dnes, v den tvých os,desátých narozenin, mohli přivítat. A ještě jednou všechno nejlepší za všechny kolegy i posluchače.
