Český jachting má za sebou premiéru na paralympiádě. Bína obsadil třinácté místo
Trnitou cestu na paralympiádu má za sebou jachtař Daniel Bína. O start na přehlídce nejlepších handicapovaných sportovců světa se pokoušel před hrami v Aténách, Pekingu i Londýně. Dočkal se až nyní v Riu de Janeiru, kde nakonec pro české barvy vybojoval třinácté místo.
Daniel Bína, rodák z Českých Budějovic, se jako zdravý jedinec věnoval karate, lákalo ho lezení po skalách, zkoušel divokou vodu a pak zamířil mezi jachtaře.
Jeho kariéru přerušila v roce 1989 autonehoda. Jel na motorce a srazil ho autobus a on zůstal na vozíku. Ani ten mu ale nebyl překážkou k návratu. Po dlouhých čtrnácti letech byl zpět. Svou loď se musel naučit jinak ovládat.
„Pokud něco upadne, ulítne, tak můj rozsah s jednou rukou je omezený. Když chytím nějakou nečistotu na kýl, což se tady v Riu občas stávalo, tak potřebuji někoho, kdo mi se smetákem z člunu pomůže,“ říká Daniel Bína
„Lodní třída 2,4mR byla původně třída pro zdravé jachtaře, to znamená pro lidi, kteří nejsou na vozíčku, tak řídí šlapkami. Mají normálně pedály a obě ruce na špagáty. Vozíčkářské lodě jsou obecně upraveny tím, že mají kormidlo vyvedené na ruku a já mám samopřehazovací kosatku. Zaplatil jsem kouskem plachty, mám ji o něco menší, ale výrazně jednodušší obsluhu.“
Po zmíněné nehodě měl pět rozdrcených obratlů, míchu přerušenou na třech místech, výrazně poškozenou levou ruku. Od začátku nepřemýšlel nad tím, jestli bude znovu chodit, ale zda vůbec přežije. Byl a je velký bojovník. Ne všechno ovšem na lodi zvládne.
„Pokud něco upadne, ulítne, tak můj rozsah s jednou rukou je omezený. Když chytím nějakou nečistotu na kýl, což se tady v Riu občas stávalo, tak potřebuji někoho, kdo mi se smetákem z člunu pomůže, protože já se tam nenatáhnu. Samozřejmě je také trochu problém trupová stabilita, když se jede ve větších vlnách, tak vyvažuji, takže mám menší pohyblivost, ale pevný posaz. To jsou asi věci, se kterými se peru nejvíc.“
Úspěšně se ale popral s přípravou. Musel také sehnat odpovídající finanční prostředky. „Aby byla dobrá sezona, tak je to nějakých 150 00 euro, což se v českých podmínkách dává dohromady velice špatně. Musím velmi poděkovat lidem, kteří se složili na moji kampaň na startovači, velmi to pomohlo. Vybralo se 380 tisíc, což po odečtení daní, odměně startovači bylo zhruba 350 tisíc a něco stály odměny, takže jsme téměř na 300 tisíc čistého.“
Rozloučit se na nejvyšší sportovní události byl můj sen, tvrdí paralympijský cyklista Ježek
Číst článek
Startovač v sobě skrývá projekt financování kreativních projektů. Pomohl finančně, na vodě si už ovšem Daniel Bína musel poradit sám.
„Je to úplně jiný jachting než na velkých závodech. Je to zajímavé, flotila je menší, výrazně tvrdší a musím uznat, že i Rio do toho trošku zamíchalo karty, protože na tak složité vodě jsem nikdy nejezdil. Problém vody tady je, že tu jsou velké nevypočitatelné proudy, jsou tu vracáky je to zcela jiné než v Čechách. Když jde proud proti větru, tak se tvoří krátké kupovité vlny, říká se jim čopy, které loď velice efektivně zalévají, a to je pro nás Čechy nejsložitější.“
A co šestačtyřicetiletého jachtaře dovedlo až na hry v Brazílii? „Mám moc hezké zázemí v klubu Máchova jezera. Tři roky jsem spolupracoval s holandským koučem Andre Rademarkerem, takže většina tréninku se odehrávala v Holandsku. Andre tady bohužel není, protože si měsíc před olympiádou zlomil nohu a nestihl to,“ říká Daniel Bína.
