Čeští paralympionici v noci získali zlato a dvě stříbra. Lukostřelec Drahonínský stihl i žádost o ruku
Čeští paralympijští sportovci slaví medaile různými způsoby, bez ohledu na své hendikepy. Nestěžují si na ně, život berou s humorem. Možná také proto během pátečního programu her v Riu de Janeiru vybojovali hned tři medaile. A své triumfy si náležitě vychutnali. Lukostřelec David Drahonínský při žádosti o ruku, plavkyně Běla Třebínová při loučení s kariérou a její kolega Arnošt Petráček při plánování výletu s rodiči.
Davidu Drahonínskému je vozík nepostradatelným pomocníkem od okamžiku, kdy ve stavu náměsíčnosti vypadl z balkónu ve třetím patře. Smysl pro humor mu ale v žádném případě nechybí.
Kdyby mu rozuměl, poznal by to i jeho finálový přemožitel John Walker. „A ode dneška Johna Walkera nepiju. Nepil jsem ho ani doteď, ale těším se na české pivo, až se vrátím,“ hlásil Drahonínský.
Po závěrečném ceremoniálu si pak ještě vzal mikrofon a znovu překvapil. Přítelkyni Lídu přede všemi požádal o ruku.
Paralympijský lukostřelec David Drahonínský stihl požádat přítelkyni o ruku, plavkyně Běla Třebínová se loučí s kariérou a plavec Arnošt Petráček má v plánu cestovat po Riu
„Měl jsem to připravené od té doby, co jsem se dozvěděl, že za mnou pojede do Ria. Nebudu čekat na jiné štěstí. Mám ji strašně moc rád, miluju jí a vím, že ona miluje mě. Jinak by sem za mnou nejezdila,“ řekl hendikepovaný lukostřelec.
Medaili ze stejného kovu si po předchozím bronzu vyplavala Běla Třebínová na 50 metrů znak. Na vozíku je od roku 1999, kdy podstoupila operaci páteře. Navíc má problémy s klouby.
V minulosti už se dokonce s vrcholovým sportem rozloučila, ale nechala se ještě přemluvit ke startu v Riu. S paralympijským bazénem se definitivně rozloučí v sobotu v závodě na 100 metrů volný způsob.
„Dá se říct, že si plním své důchodcovské sny. Jsem ráda, že jsem se na paralympiádu vrátila. Atmosféra je ve srovnání s předchozími hrami super. Než vycházíme, máme pocit, že k nám diváci propadnou stropem. Užívám si to, konečně vím, co je fotbalová atmosféra,“ smála se Třebínová.
Odměna za zlato? Návštěva památek
A zlatá tečka na konec. Na 50 metrů znak se o ní postaral další z plavců Arnošt Petráček. Ten se musí vyrovnat s vrozenou vadou horních i dolních končetin. U rukou mu chybí pažní kosti.
O úspěchu v Riu snil už dlouho před začátkem her. Po zlatém závodě se hned vydal za rodiči do hlediště. Vzájemná objetí nebrala konce. Za podporu jim – a sobě za odměnu – slíbil výlet.
„Po závodech se chci s rodiči i s týmem podívat někam do Ria, navštívit nějakou památku. Určitě Cukrovou homoli a druhý den, kdy mám ještě volno, třeba sochu Krista,“ naplánoval Petráček. Oslavu zlata si prý ponechá domů do Českých Budějovic.