Čundr ve velkém stylu. Vodní slalomář Přindiš spojil trénink s cestováním a vyrazil na Nový Zéland
Vyrazit v současném počasí na čundr nebo na vodu moc myslitelné není. A tak třeba vodní slalomář Vít Přindiš sedl do letadla a na takový trochu jiný čundr vyrazil na Nový Zéland, kde spojil svoji cestovatelskou vášeň s tréninkem a sportem.
„Užívali jsme si to naplno, sjížděli jsme řeky a člověk má pak úplně jiný pocit. Není to o žádném závodě, o žádném výkonu. Je to o tom, aby to člověk sjel, aby se nikomu nic nestalo a má zodpovědnost za celou partu. Bylo to spontánní pro všechny, protože tam nikdo neměl trenéra, všichni jsme si to dělali sami. Bylo to sice s jedním závodem, který byl docela velký, ale každý měl tak trochu svůj vlastní plán, jestli bude jenom trénovat, nebo i cestovat. Dva týdny jsme strávili s Vávrou a s kluky ze Zélandu a objeli jsme víceméně celé ostrovy, nějaké řeky. Helitrip pro mě byl zážitek.“
Helitrip je cesta vrtulníkem. I to patří k zábavě na Novém Zélandu, který Vít Přindiš projel s jiným českým vodním slalomářem - olympijským medailistou z Londýna - Vavřincem Hradilkem. Trénink a sjíždění řek na druhém konci světa ale nemusí mít jen sportovní rozměr.
I když je doba letních čundrů ještě daleko, jsou třeba mezi sportovci i ti, kteří si za teplem zaletí na druhý konec světa
„Myslím, že mě to různé cestování hodně zocelilo během let od juniorů. I dlouhé tréninkové kempy, když to samozřejmě není v nějakém hotelu. Člověk musí komunikovat s lidmi, zahraniční cesty jsou přesně o tom, že si člověk musí hodně věc í sám vyjednat. Vaření je takový základ, mě to navíc i baví,“ prozrazuje Přindiš.
A co rád vaří? „Všechno možné, hlavně zkouším nové. Mám jednu kuchařku a musím si asi koupit novou. Spíš dělám jednoduchá jídla, která mám do půlhodiny hotová, různé mixy salátu, těstovin s nějakými sladkými věcmi do toho.“
Když už jsme u toho jídla, nabízí se otázka, jak je to na takové akci s životosprávou. Parta mladých lidí v přírodě, na vodě, gril a třeba i pivo po ruce. To vše je ale až odměna za celý den.
Pivo za odměnu
„Člověk má hroznou radost, že se mu povedlo sjet řeku, která byla těžká. Celodenní trip, sedm hodin na řece a docela ve stresu, protože některé pasáže jsou těžké. Člověk si to musí prohlížet, neví, aby se něco nestalo. Z psychického vypětí, je dobré když ta parta dojede, tak si jdou dát pivo. Záleží, jestli těch piv dají pět, nebo deset,“ říká s úsměvem Přindiš.
Celé je to pro něj a jeho partu velký adrenalin, znásobený třeba tím, když se vyrazí někam přes noc. „Odvezl nás vrtulník do chaty v horách. Tam jsme přespali, vezli jsme si dost jídla na večer, spacáky, suché oblečení. Takže pak člověk veze v té lodi dalších patnáct kilo, jinak se manévruje. Super zkušenost.“
Přirovnat by sedala akce k letnímu čundru, jenom s divočejší řekou, než je Berounka. „Čundr velkým stylem, ta chata byla hodně zařízená, venku obrovský oheň. Přesně jako na čundru, akorát pak člověk frčí dolů mezi skalami a vodopády,“ jakoby se až zasněl vodní slalomář Vít Přindiš nad přírodní verzí své disciplíny. Nový Zéland je na to jak dělaný.
