Dohmat hlavou i šipka ze sedu. V bazénu už se paralympijští plavci musí obejít bez asistenta
Tři čeští plavci se představili v úvodní den soutěží na paralympiádě v Riu de Janeiru. Arnošt Petráček skončil devátý v rozplavbě na 100 metrů volný způsob. Jan Povýšil na stejné trati si zajistil finálovou účast, stejně jako na 400metrové trati 18letá Vendula Dušková.
Arnošt Petráček se narodil s nevyvinutými horními končetinami. Asistenci proto potřebuje už na startu. Nejtěžší pro něj bývají znakařské soutěže.
„Náš asistent mě drží za ruce a někdy tam hrozně dlouho visíme. Třeba v Londýně to bylo půl minuty. Asistent sedí na bloku, je pokrčený a předkloněný. Je velký problém se tam udržet,“ říká pětadvacetiletý plavec a zároveň několikanásobný medailista z mistrovství světa.
S ohledem na jeho hendikep není jednoduchý ani cíl. „Dohmatávám hlavou. Vzhledem k tomu, že je elektronická časomíra měkká, tak to vůbec nebolí, to je v pohodě,“ vysvětluje plavec.
U osmnáctileté Venduly Duškové lékaři v sedmi měsících objevili nádor na páteři a zůstala na vozíku. Do bazénu si ale musí pomoci sama.
„Jsem v poměrně vysoké třídě, tak mám zákaz mít s sebou trenéra – asistenta. Dovede mě před bazén, řekne mi poslední taktické věci a pak to musím zvládnout. Vylezu na blok a skáču šipku ze sedu,“ popisuje svůj start.
Plavec Povýšil se fotografováním zatím nerozptyluje. Rio může rozhodnout o jeho další budoucnosti
Číst článek
Jan Povýšil, jinak v minulosti bronzový medailista z paralympiády, utrpěl těžký úraz na tobogánu v patnácti letech. Dnes je jedním z nejzkušenějších českých plavců. Od úrazu se ale nemůže spolehnout na podporu nohou.
„Nejtěžší je udržet dobrou polohu těla. Když začnou padat nohy dolů, stojí to za to. Hodně se soustředíme, abychom se dostali do správné polohy. Když se to nepovede, lovit mě nemusí, ale člověk pak doplavává v poloze, ve které lidi plavou ‚paní Radovou‘,“ odkázal na nesprávný styl Jan Povýšil.
