Jan - Ove Waldner, švédský mistr asijského sportu

Stolní tenis (ilustrační foto)

Zůstat více jak dvacet let na vrcholu ve svém sportu je unikát, kterého dosáhlo jen několik sportovců na světě. Udržet se na něm navíc v odvětví, kterému vévodí hráči z jiného kontinentu, to už je opravdový unikát. Jedním z těch, kterým se to podařilo, je švédský stolní tenista Jan - Ove Waldner.

3.října 1965 se ve Stockholmu narodil jeden z nejlepších stolno-tenisových hráčů historie. Jan - Ove Waldner byl a stále je útočným, ale velice technickým hráčem s velmi jistým oboustraným topspinem. 

I když v mládí koketoval s fotbalem či volejbalem, stolní tenis mu učaroval nejvíce. Navíc měl to štěstí, že ještě v dětském věku strávil rok na tréninkovém kempu v Číně a naučil se hrát proti penholderům, tedy hráčům s asijským držením pálky.  

"Byla to neuvěřitelná zkušennost. Pobyt v číně mi dal hrozně moc. Naučil jsem se hrát proti asiatům a navíc poznal mentalitu lidí, kteří o ping pongu vědí úplně nejvíc. Hrozně mě ten rok ovlivnil a prakticky z něj žiju do dnes," říká Waldner, který začal své úspěchy na mezinárodním poli získávat už jako šestnáctiletý, kdy vybojoval svou první madaili na evropském šampionátu. 

K oceňovaným mimořádnostem jeho hry patří variabilní servis, velmi přesná a jistá "krátká hra" kolem síťky, účinné střídání tempa hry, skvělé bloky a flipy nad stolem, mimořádně efektivní práce nohou a poziční hra. 

První zlato z Barcelony 

Díky tomu Waldnerova hra působí dojmem neobyčejné lehkosti. Právě tou udivoval v Barceloně, kde postupně porazil všechny favority a radoval se ze zisku olympijského zlata. 

"Věděl jsem, že mám na to dojít v turnaji daleko a s každým zápasem jsem získával ještě větší sebedůvěru. Snažil jsem se diktovat tempo. Mou výhodou bylo, že jsem uměl hrát jak proti útočně hrajícím hráčům, tak proti obranářům. Ale měl jsem i štěstí v rozhodujících chvílích. Byla to paráda, a že jsem dokázal něco výjimečného, mi došlo až mnohem pozdeji," popsal Waldner. 

Ve Švédsku ho po triumfu v Barceloně znalo snad každé dítě, ale jeho věhlas překonával hranice, a to dokonce kontinentů. V Číně, kde byl znám pod přezdívou Lao Wa, byl v devadesátých letech vyhlášen nejoblíbenějším sportovcem z Evropy a celosvětově byl druhý za basketbalistou Michaelem Jordanem. 

Jeho kariéra však pokračuje až dodnes, kdy stále hraje v Německu. Za těch více jak dvacet let posbíral na významných akcích 17 medailí. Na olympiských turnajích vybojoval vedle již zmiňivaného zlata v Barceloně ještě stříbro v roce 2000 v Sydney a také jednu 'bramborovou' medaili.