Judistický svět sledoval Krpálkův návrat. Mezi 'ultrakrabicemi' vyčníval nechtěnou zlatou nášivkou
Judista Lukáš Krpálek při svém prvním startu od vítězství v Riu de Janeiru zůstal na Grand Prix v Německu jen krůček od medaile. Právě návrat Lukáše Krpálka na tatami, a to do vyšší hmotnostní kategorie byl ale v Düsseldorfu nejsledovanější událostí.
„Jeho návrat očekává celý svět. Lukáš je ve světě strašně oblíbený a bylo vidět, že obecenstvo bylo při něm. Myslím, že to zvládl super,“ říká někdejší akademický mistr světa a dnes hlavní sportovní ředitel Mezinárodní judistické unie Vladimír Bárta.
Obdivuhodné bylo, jak se Lukáš Krpálek vyrovnal s očekáváním. I kdyby totiž zabloudil do haly divák juda neznalý, olympijského vítěze by poznal na první pohled. Všichni šampioni z Ria mají totiž jmenovku na kimonu vyvedenou ve zlaté barvě.
Českému olympijskému vítězi se s ní nepralo ideálně. „Ještě před odjezdem jsem volal trenérovi, jestli musím mít zlatou nášivku na zádech, že mě to bude svazovat. Bohužel mi to nakázal, tak jsem si to musel našít,“ vysvětlil Krpálek.
Se zlatou jmenovkou na zádech Lukáš Krpálek předváděl parádní judo. Všechny své soupeře dokázal dostat pod tlak a v prvních třech případech také porazit. Ale i v obou prohraných duelech měl jasnou převahu, kterou ale nedokázal přetavit ve vítězství.
„Ve váze do sta kilogramů byli soupeři krabice, ale tohle jsou ultrakrabice. Nedá se do nich nastoupit, těžko se s nimi hází. Soupeř neudělal skoro nic a zápas vyhrál. Kdyby trval pět minut jako před olympiádou, myslím, že by to dopadlo jinak. Za čtyři minuty nebylo tolik času,“ okomentoval svůj výkon proti soupeři z Kazachstánu.
Fyzicky byl lepší než jeho mnohdy o desítky kilogramů těžší soupeři. Přesto cítil tréninkové manko, které nabral při oslavách olympijského triumfu.
„Je znát nedostatek síly. Začátky, když mě mačkají, jsou hrozně těžké. Cítím se jak malé děcko, na tom budu muset ještě zapracovat. Pak věřím, že to bude ještě lepší,“ věří Lukáš Krpálek, pro kterého bude vrcholem sezony zářijové mistrovství světa v Budapešti.
