Maraton s Tomášem Kohoutem: Natrénovat za půl roku? Zkusit se má všechno
Spousty sportovců si denně udržují během fyzičku. Ti lepší si pak troufnou na závod a odvážnější na maraton. A pak je tu ještě jedna kategorie, ve které asi poněkud chybí soudnost. Řadí se tam lidé, kteří si myslí, že se na více než 42 kilometry dlouhou trať připraví za půl roku tréninku.
Když už dostanete bláznivý nápad, že si za půl roku z nuly zaběhnete maraton, pak je čas vyhlásit krizový plán a hlavně zjistit, jestli na to vaše tělo vůbec má.
Na zkoumání duševního stavu je už pozdě, ale o zjištění fyzické zdatnosti se postarali odborníci z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Sportovní redaktor Radiožurnálu Tomáš Kohout se rozhodl, že za půl roku natrénuje na maraton
„Nejdříve uděláme klasické tělesné složení, abychom viděli, jaké jsou dispozice z hlediska svalové hmoty. To je totiž pro výkon rozhodující,“ vysvětlil profesor Václav Bunc. Poprvé od odvodu na vojnu mě někdo změřil výšku a vzápětí jsem stál na váze s dvěma madly v rukách.
Digitální schématická postavička na váze se postupně vybarvovala, jak přístroj zaznamenával, kde mám kolik svalů, vody a tuku. A odhalil i jeho menší úložiště v břišních partiích. V testech je to průřez označený trojkou.
Po proměření elektrodami už Václav Bunc zavelel a vylezl jsem na běhátko. Tam hodlal zjistit, co vydržím.
„Máte 162 tepů za minutu, ale to je dáno tím, že na tom neumíte běhat,“ všiml si už při první fázi, kterou nazval rozklusání. Běh na pásu jsem si ale vyzkoušel vůbec poprvé v životě.
Zlepšilo se to poté, co jsem si zvykl na skřipec nasazený na nose a gumový náustek v puse. I na dávicí reflex, který ve mně ta věcička zprvu vyvolala. Běhátko zvyšovalo tempo, co minuta, to kilometr v hodině navíc.
12 i 13 km/h? Pohoda... „Trošku napadáte na tu levou stranu,“ odhalil Václav Bunc třináct let staré zranění kotníku. Pravda, od té doby trochu pajdám. „Teď už to s tím uvolňováním moc nepřehánějte,“ dostávám přátelskou radu od Václava Bunce, „už se to začíná rozebíhat.“ Měl pravdu. Zvuk motoru běhátka se zvýšil, rychlost pásu taky. A tep? „186, to je dobrý.“ Tak fajn jako na začátku už to ale není.
„Když už to nepůjde, chytněte se a rozkročte do stran,“ připomínal o chvilinku později Miroslav Semerád, ale reakce Václava Bunce byla protáhnout krok. „To ještě musí zvládnout, do patnáctky se musí dostat!“ Dostal. Sice se mi zdálo, že ta výuková silueta svalové soustavy vzadu na zdi lehce mění barvu z červené na modrou, ale do požadované rychlosti jsem vydržel.
A výsledky? „Zdá se, že jste výrazně lepší než jsou populační standardy. Když to budeme hodnotit podle úrovně zdatnosti, což je kritérium nejvyšší spotřeby kyslíku, jsou ty hodnoty k vašemu věku kolem 40 ml, vy jste na 53,5.“ Tato slova profesora Bunce se mi poslouchala moc hezky.
„Ale na maraton by tahle hodnota nestačila. To byste se tam trápil těch sedm hodin,“ potřebné zchlazení se dostavilo. „Ale není to beznadějné,“ dodal.
A poprvé v životě mi někdo řekl, že mám kvůli něčemu zhubnout. „Vyplývá mi z toho, že by se vaše cílová hmotnost měla pohybovat kolem 63-64 kilogramů. Tam byste se měl po novém roce dostat,“ dodává k výsledkům Václav Bunc.
Stejně jako všichni rekreační sportovci, kteří chtějí překonat své obvyklé limity, dostávám zásadní doporučení. „Je žádoucí absolvovat také kardiologické vyšetření. Je to nezbytně nutné, protože je třeba vycházet z toho, že žádná zátěž není stoprocentně bezpečná. Mohou se sejít špatné povětrnostní podmínky, člověk může být unavený nebo bude třeba klesat tlak, což může vést ke kardiálnímu selhání,“ varuje Václav Bunc.
Experiment můžete sledovat i na sociální sítích pod #maraton6m nebo #m6m
