Martin Doktor trénuje kanoisty i svého syna

Chtějí-li se takzvané "malé sporty" dostat do povědomí širší veřejnosti, potřebují k tomu velké úspěchy - a vůbec nejlepší je, když se něco takového povede na ostře sledovaném olympijském jevišti. V případě rychlostní kanoistiky to na letních hrách v Atlantě dokázal Martin Doktor. Vzpomínáte si?

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martin Doktor

Martin Doktor

Ve chvíli, kdy už měl v kapse olympijské zlato za vítězství na kilometrové trati, rozdal si to se svými soupeři ve finále na 500 metrů. I kdyby byl napodruhé skončil v poli poražených, nikdo už by mu nevzal jeho čerstvě získanou slávu. Ale dopadlo to jinak - daleko příjemněji.

„Martin se vypracovává dopředu, jede velice dobře, vypadá to na první pozici, podle mého názoru by měl Martin zvítězit ... Ano, je tam jako první! Byla to nesmírně, nesmírně vyrovnaná koncovka, ale Martin Doktor se stal dvojnásobným olympijským vítězem! Už zvedá ruku nad hlavu na znamení svého obrovského triumfu," burácel v roce 1996 náš reportér v přímém přenosu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Martin Doktor trénuje kanoisty i svého syna

Při takové vzpomínce na Atlantu se asi nejeden pravověrný kanoista neubrání otázce: Dočkáme se vůbec zase někdy nového Martina Doktora?

„To se těžko odhaduje. Na zlatou medaili se tu čekalo nějakých 40 let, takže doufám, že to teď bude kratší doba," říká ten, který byl po dlouhá léta idolem mnoha začínajících kanoistů, tedy Martin Doktor.

Z vody na břeh

Od loňského roku už se pohybuje kolem vody v nové roli - je trenérem reprezentačního týmu. Jaké životní moudro stačil za tu dobu objevit?

„Asi žádné velké. Spíš se teď na ten sport dívám z druhé strany než jsem byl zvyklý a tak nějak se do toho pořád ještě dostávám. Doba, kterou jsem strávil na lodi, je přeci jen mnohem delší než ta, kterou teď trávím na břehu. Ale pořád zůstávám u toho sportu a jsem moc rád," svěřil se Martin Doktor.

Jinými slovy - za rok a půl svého působení u reprezentačního týmu se Martin Doktor ujistil například o tom, že život si žádá kompromisy.

„Je to tak, ale jde o to, dělat jich co možná nejméně. Mám nějaké představy, ale musím se pohybovat v prostředí, které je nějak nastavené. Některé věci by šly udělat jinak a já jsem je chtěl udelat jinak, ale pak jsem zjistil, že to vlastně není možné. Ale tak to je i v jiném prostředí, nejen ve sportu," říká.

Syna by raději netrénoval

Příjmení "Doktor" ovšem při probíhajícím mistrovství republiky v Račicích ze startovní listiny nevymizelo, i když se objevuje nikoli v kategorii dospělých, ale mezi nejmladšími. Martinův devítiletý syn Felix totiž už také pádluje a závodí. A kdo jiný by měl být jeho trenérem, když ne právě táta.

„V tom vidím trochu problém. Nejlepší je, když člověk svého syna netrénuje, obzvlášť v tomhle mladém věku. Když občas vylezu s Feldou na vodu, tak to jsou docela nervy. U mě to bylo něco trošku jiného, protože táta mě trénoval, až když jsem byl starší závodník, takže zážitky z úplného dětství jsem měl jiné. Trénoval jsem s trenérem v oddíle a bylo to něco jiného," říká Martin Doktor.

Ten se ale netváří jako přísný, zarputilý otec, který prohlašuje: Tady není co řešit - kluk bude dělat kanoistiku a jednou musí být tak dobrý jako jsem byl já. Dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty naopak připouští, že jeho syn by jednou mohl dát kanoistice sbohem a vrhnout se na jiný sport.

„Možná bych byl radši. Ale je to těžké, když je pořád u vody, tak to holt nejde jinak. Zatím to bere spíš jako zábavu," prozradil na syna Martin Doktor.

Aleš Procházka, Martin Hlucháň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme