Mozková obrna nevadí, Karel Wágner zkouší všechny možné sporty
Fotbal, hokejbal, sledge hokej. I tato odvětví může zvládat hendikepovaný sportovec. Karlovarský mladík Karel Wágner je toho důkazem. Je mu sedmnáct let a všechny tyto sporty si už úspěšně vyzkoušel. Na tom by nebylo nic výjimečného, kdyby hned po narození neměl zdravotní problémy.
„Příčinou u mě je, že mám dětskou mozkovou obrnu. Při porodu mě tahali kleštěmi, skřípli a mám pravou stranu hendikepovanou,“prozradil o sobě Karel Wágner.
Z prvního kontaktu nejde nic poznat, nemoc ho prakticky nelimituje. „Dovolí mi všechno, protože máma se mnou trpělivě cvičila, takže všechno můžu. Už jsem vyzkoušel i sporty pro zdravé. Jde o píli a trpělivost s tím žít a pracovat s tím.“
Karel Wágner se i s dětskou mozkovou obrnou dokáže prosazovat mezi zdravými sportovci. Mluvil s ním reportér ČRo Pavel Petr
Sedmnáctiletý mladík tu trpělivost má. Sport je nedílnou součástí jeho života. Fotbal si zahrál za tým Staré Role, sledge hokej válí za karlovarské žraloky, při hokejbalových zápasech obléká dres CSKA Karlovy Vary.
„Fotbal byl mojí velkou vášní už od malička. Zkoušel jsem krajský dorost, celkem to šlo, ale pak jsem dovršil 16 let a mohl jsem hrát sledge hokejovou ligu a ještě hokejbal,“ vysvětluje, jakým sportům dává přednost.
S fotbalem ale mohl být problém. Už jen kvůli koordinaci pohybu. „Nevědělo se, že mám dětskou mozkovou obrnu, tak jsem do tří nebo čtyř let nechodil sám. Možná to s pravou rukou nebyl přirozený pohyb. Teď ještě rostu, tak malinko kulhám. Chvíli to trvá, aby se noha dorovnala,“ říká mladý sportovec.
Nejvíc mu přirostl k srdci sledge hokej. Možná proto, že je to sport tvrdých chlapů. Nehraje se v rukavičkách. „Hodně to bolí. Byli jsme na turnaji, byli tam zdraví kluci a hráli s námi. Jeden mě uštíplý zub, protože dostal rameno na hlavu,“ dává příklad Karel Wágner.
Právě tvrdost mu ale rozhodně není cizí. Možná ji dokonce vyhledává. „Jsem trochu agresivnější typ. Vyhledávám souboje. Občas si potřebuju i vylít vztek. Jsem úplně jiný na ledě než ve skutečnosti. Strašně mě baví kontaktní sporty,“ přiznává.
A snaží se nacházet také další sportovní motivaci. Nespokojí se jen s extraligou. „Chtěl bych dostat do reprezentace, získáváte tam úplně jiný level ve hře. Průběh hry je jiný, protože tam jsou špičkoví hráči,“ vyslovil své přání Karel Wágner.
